V životě rogalisty najdete celou řadu premiér-poprvé na kopci, poprvé v leže, poprvé na novém křídle, první svahovačka, první trapézka a taky první lítání bez instruktora po získání piloťáku...V neděli se mě týkala ta poslední varianta, ale nebyl jsem na to sám, protože jsme na Staňkovku vyrazili ve dvou-se Standou, který již bez Martinovy asistence poletoval. Původně jsme chtěli jet už v sobotu, ale další "poprvé" v podobě montáže nové zahrádky na mojí Bravu zabralo celé sobotní odpoledne. Zas tak o moc jsme ale neprišly, slušně foukat mělo až v neděli. Krátce po poledni jsem tedy poprvé naložil křídlo na auto a vyrazil směr Černošice.
Se Standou jsme si dali sraz pod kopcem, přeložili éra na jeho Focuse a zamířili nahoru na start. Dole téměř nefoukalo ale na startovačce to vypadalo, že bysme si mohli chvíli posvahovat. Stavíme éra, což trvá trochu déle než obvykle, protože mám potřebu každý spoj tak pětkrát zkontrolovat:-) Standa jde do vzduchu jako první a pomalu klesá. Hmm, tak to asi moc neposváhnem, ještě nemám vário a když se neuveze Standa s přístrojema, tak já asi taky ne. Jdu se připnout, když tu odněkud nade mnou slyším "Juchů!"-super, tak to přeci jen nosí. Když jsem připravený ke startu, vítr se točí vlevo a tak radši čekám na lepší interval. Mezitím přichází dvojice důchodců se psem. Poznámky typu "Váš kolega už lítá, a Vám se asi nechce, že jo?" nevnímám a jakmile zase fouká na kopec, rozbíhám se a letím...Za sebou nechávám nezoodpovězenou otázku "A proč von přistál dole na poli, dyť se moh vrátit sem....?"
Standa totiž už sednul a po chvíli svahování chápu proč. Zima je opravdu brutální, ale když to nosí, tak se aspoň pár minut povozím. Protože se kolem startu dá celkem nastoupat, můžu se proletět po celé délce hřebenu. První svahovačka na Staňkovce:-)! Když už necítím ruce, letím nad silnici a trochu pozávodím s autama. Dole na poli malá postavička Standy někam jde a něco nese. Z výšky jsem to nerozpoznal, ale nesl svůj buliš k tyčce s flérou, aby mi jí označil-díky.
Rozpočet nad zasněženou plání vychází docela dobře, ale po odtlačení pár kroků v hlubším sněhu neustojím a zalehám:-) No, elegantní to nebylo, ale jinak OK. Teprve teď mi dochází, že tu nikde nevidím ani Martina, ani jeho červenou Felicii a že jsem opravdu odstartoval a přistál sám. Rozebíráme se Standou uplynulé zážitky a pomalu se šeří. Ještě pár fotek do deníčku a když jedeme nahoru na start vyzvedout Standovo auto, na tachometru Bravy se poprvé objevuje 150 tisíc km. No, těch poprvé dnes bylo požehnaně-ale stálo to za to!
