Jedna kapitola je věnována létání na rogalech, ale myslím že každého, kdo alespoň jednou popoběhnul s Danou na cvičné loučce, tato část knihy nenadchne. Ostatně, přečtěte si krátký úryvek:
„Pod vypnutou plachtou z dakronu, nahoře s jakousi anténkou, je řidič prakticky zavěšen zcela volně, sedí na širším popruhu a rukama se přidržuje hrazdičky, která nápadně připomíná instrument, na němž cvičí artisté v kopulích cirkusů. Hrazdička však zastává téměř všechny funkce řídícího panelu, jejíž pomocí se mění i těžiště draka. Odtlačením se posunuje do špičky, podvěsný kluzák klesá a zrychluje svůj let. Přitažením k tělu letec vlastně brzdí a provádí samotné přistání, které může být nejen měkké, ale snadno se provede až do klidného postoje. Změnou těžiště a natáčením hrazdičky do strany se řídí manévry do stran, krouživé pohyby, tak nabírá drak vzduch a plachtí.“ No, doufám že se podle toho nikdo neučil sám létat:-). Kvalitu textu alespoň kompenzuje pár dobových snímků z Rané…
Teprve před pár týdny jsem na internetu narazil na zmínku o knize Štěpána Macharta s názvem Lidé s křídly netopýrů.
Po chvíli googlování mi bylo jasné, že jí musím mít. Ukazálo se ale, že to nebude tak jednoduché. Kniha, vydaná v roce 1982 Jihočeským nakladatelstvím v Českých Budějovicích je občas k zapůjčení v knihovně, já jí koupil v internetovém obchodě až na Slovensku. Pravda, poštovné se rovnalo ceně knížky a to jsem ještě netušil, že místo dodání do 48 hodin na ní budu čekat dva týdny, „pretože česká pobočka mala celezávodnů dovolenku“. Knížku jsem začal číst hned cestou z pošty a přišel jsem kvůli tomu pozdě do práce-prostě jsem se začetl…Na dvou stech stranách se dočtete o počátcích závěsného létání v Čechách, o stavbě rogal podomácku a o prvních letových pokusech. Uvědomíte si, jak to dnes máme vlastně jednoduché-chcete létat, zaplatíte si kurz a létáte…Ruku na srdce, kolik z nás by dneska létalo, pokud bysme si pro prvotní poskoky museli éro postavit podle plánku doma na koleně a pak si ho ještě měli sami zalétat? Přidejte si k tomu totální nedostatek trubek a potahových materiálů a nezbývá, než před průkopníky hluboce smeknout. Při čtení o prvních úspěšných poskocích a krátkých letech se vám nepochybně vybaví všechny vaše zážitky ze seznamovacího kurzu…
Postupně se s autorem přesouváte do vyšších kopců, k létání v Tatrách, včetně sletu Chopku. Vypravíte se na útesy v Albeně a zažijete krásu tehdy neskutečných hodinových letů nad nudistickými plážemi, samozřejmě ještě v sedě (ve visu) na érech podobných Daně…A na závěr na vás dýchne atmosféra závodů v Egeru 1978 i první domácí soutěže na Rané.
Tahle knížka by měla být povinnou četbu pro příznivce závěsného létání. Myslím že jí zhltnou i ti, kteří jinak knížky nečtou, protože je psaná tak nějak hezky, lidsky. Na závěr si neodpustím krátký úryvek, který mi jako první padl do oka, když jsem knížku otevřel:
Je z kapitoly „Ó radostné cestování“ a popisuje část výpravy pro trubky na první éro:
„Pan vedoucí má dovolenou,“ oznámil nám jeden z prodavačů Domácích potřeb v děčínské Řetězové ulici. „A já vám mohu prodat jenom jednu sadu trubek.“
„Opravdu se v tom nedá nic dělat?“ zeptal jsem se smutně.
„Podívejte, svoje rozhodnutí může změnit jen vedoucí sám. Pokud ho najdete a přinesete mi od něho jiný pokyn, pak vám vyhovím.“
„Poradil byste nám, kde ho najít?“ zeptal se Pavel.
Poradil nerad, ale poradil-když jsme přijeli z takové dálky. Poděkovali jsme, skočili do trabanta a vydali se opět na cesty. Tentokrát jsme směřovali do lůna Jizerských hor.
„Hele-támhleten, co kulhá, to je on!“ prohlásil Pavel po chvíli, kdy jsme přejeli železniční přejezd.
„Proč zrovna ten?“ zeptal jsem se.
„Protože je rogalista, a ti všichni kulhaj.“
Tak až budete mít cestu kolem knihovny či antikvariátu, zeptejte se na tuhle knížku. Stojí za to.
Zbyněk
Žádné komentáře:
Okomentovat