Rogala v Itálii a Lubošova vzpomínka na Černou Horu

Luboš před nějakou dobou dal dohromady video ze svých starších záběrů z Černé Hory a tak mě inspiroval vytáhnout skoro zapomenuté záběry ze společného výletu do Italského Meduna a Bassana. Zimní večery jsou dlouhé a pokud dáte dohromady video nebo fotografie z Vašeho létání tak se s námi o ně můžete podělit.

foto: rogalista na rampě v Bassanu

Lubošovo video:

video z Itálie:

S rogalem směr jih - Robert Jaglář

Už dlouho dopředu je naplánováno koncem září vyrazit někam za
létáním na jih a ještě den před odjezdem není známo kdo s kým a kam.
Po všech těch telefonátech a smskách nakonec zůstáváme s Vlastíkem
sami a v osm večer vyrážíme z malebné jihomoravské vesničky směr
jih. A protože sebou máme krásnou svozařku a manželku v jedné osobě,
výběr místa nás nelimituje lanovkou jako v případě kluků z čech, kteří
zamířili do velmi atraktivního místa v severní Itálii Canazei.
Kam vlastně jedeme se rozhodujeme až během jízdy uprostřed noci na
rakouské dálnici A2 a volba padla na Slovinsko a místní letový terén
Kobala. Že to nebyla správná volba jsme začali tušit ráno v kempu v
Tolminu, kde jsme byli zcela sami a na oficiálním přistání pod
Kobalou měli pro nevhodné podmínky zavřeno. I přes nepříliš vhodnou
severovýchodní situaci vyrážíme o pár kilometrů jižněji na další z
letových terénů Lijak a zde si plně ,, vychutnáváme ,, rotorovou
termiku. Po přistání bylo jasné, že tady nezůstaneme a po večeři a
setkání s místním borcem Matjazem Klemenčičem vyrážíme směr Bassano.

Následující ráno 30.tého se probouzíme do jasného dne s lehkým
kouřmem a už se nemůžeme dočkat startu. Ještě dořešíme zásobu vody
pečiva a další a hurá na kopec. Zde jsou už někteří piloti
připraveni a čekají na vhodný okamžik ke startu. S Vlastíkem
startujem kolem půl druhé přímo do stoupáku. Zatímco já se pomalu
zvedám na pravém žebírku Vlastík se zvedá vlevo a leze mu to o
poznání líp.

Po chvílí hlásí přeskok dál po hřebeni. Poté co dotočím se snažím
Vlastíka dohnat. Nedaří se mi však dostoupat vyšší patro a pár
kilometrů doslova vymetám jedno žebírko za druhým a tak se vracím
zpět, nastoupám co to dá a pak už to jde. Když najednou .....škub a
než si dám všecko dohromady zase škub. Trhá se mi závěs na ramena.
Vlastu vidím asi 3 km před sebou, pak až na přistání. Pro jistotu se
vracím zpět a ještě hodinu a půl poletuji v okolí startu a snažím se
vydržet co mi ruce dovolí.

1.10.2011 je vzduch čistší zase o trochu víc a SV vítr poněkud
slábne, zvedají se dostupy a místy se objeví i nějaký ten kumulek.
Ty jsou ale na vzdálenějších severních štítech.
Startujeme přibližně ve stejnou dobu jako včera s tím, že poletíme
spolu a případné změny budeme řešit přes rádio. Letíme
poměrně snadno, ale díky mně velmi pomalu,( kdy mě doslova v jednom
stoupáku zadusí všudypřítomní padačkáři ), na východní část
bassanovského hřebene, kde zaletím na výrazné žebro a dotočím dnešní
maximum potom zpět přes start a dál na západní část hřebene. Tady
se oba boříme do úrovně četných nepříliš vysokých kopečků a bez
možností přistání. Rozhodnu se proto vylítnout více dopředu a dočkám
se krásného třímetru až do nějakých 1650m což bylo tento den skoro
maximum. Výborně lítající Vlastík poslal svého combata po hřebeni
dál, hodně vyklesal, ale zabojoval a nad startem jsme byli zase v
jednom stoupáku. Na závěr jsme zamířili do rovin udělali spoustu
fotek a sedli na oficiální přistávačce. Balení jsme si užívali se
západem sluníčka a těšili se z krásného dne.

Následující noc jsme strávili na startu, kde lze trochu skromně i
přenocovat. Vládla noc. Krásně zářící lampy Bassana a jeho širokého
okolí nádherně vykreslovali atmosféru a ducha celého našeho výletu.
Když najednou začali z místní hospůdky postupně vycházet lidi, kteří
s napětím sledovali stavbu 12-timetrového combata. Napětí vrcholilo
v okamžiku, kdy éro stálo na rampě a čekalo na svého pána. Jaké však
bylo zklamání některých přihližejících, že se majitel rozhodl svého
ptáka pouze nafotit. Napětí opadlo a vše se vrátilo do poklidné
noci.

Následující druhý říjnový den jsme měli náskok a od jedenácté hodiny
byli připraveni odstartovat pokud možno dřív. Vždyť nás čeká dlouhá
cesta domů.
Brzy startující piloti nás však nepřesvědčili a start jsme se
rozhodli odložit. Nakonec jsme do toho skočili až kolem 14. hodiny
zato přímo do stoupáčku. První část jsme letěli jako včera. U Pijavy
má Vlastík lepší pozici a zkouší přeskok přes široké údolí na další
část hřebene. Snažím se dobrat větší výšku a stále sleduji Vlastu
jak mu to ani neťukne. Rozhoduji se pro návrat letem přes
Mt.Grappu, kde si na jeho vrcholu fotím nádherný památník, a dále na
západ.

Jenže to by nebyl Vlastík, který se s přehledem vrátil a nad
Pove del Grappou spolu přeskakujeme na další hřeben. Cesty se nám
definitivně rozdělí o pár kilometrů dál, kdy se mi nepodaří zachytit
a přestože jsem jen o pár metrů níže, sleduji jak se mi Vlasta
vzdaluje. Do rádia hlásím návrat zpět a v místech kde není kam
sednout nemám výšky na rozdávání. Záchraňují mě dva padačkáři, které
vidím před sebou se zvedat. Neváhám a mířím přímo k nim.

Společně pak vytočíme 1600m a na přistání to už není daleko. Sedám krátce po
šesté. Vlastik otočil vrchol hřebene 1km západně od Tortiny a ještě
se stačil vrátit zpět.

Tak a je hotovo. Teď nás čeká dlouhá cesta zpět do vlasti. Nic
naplat. Všecko jednou končí. Tak jako tento nadmíru vydařený výlet.
Na závěr bych chtěl poděkovat mé ženě za podporu a trpělivost,
kterou nám po celou dobu věnovala a Vlastíkovi za skvělého sparinga
a pohodu, kterou nosí všude sebou.

Valná hromada Svazu ZL na Rané

Ahoj všichni drahouškové rogalisté, členové Svazu ZL a další příznivci nejkrásnějšího létání,

Posílám Vám pozvánku na Valnou hromadu Svazu ZL
která se bude konat v sobotu 5.11.2011 od 17 hodin na Rané v sále restaurace
Ponorka.

Ve 20 hodin proběhne slavnostní vyhlášení vítězů letošních soutěží - MČR a
Poháru ZL

Poté bude násladovat volná zábava - "Zavírání nebe na Rané"

další důležité informace:
jídlo - dolní restaurace Ponorka bude asi zavřená, ale je objednaný guláš a
studená kuchyně
pití - bar v sále
spaní - pro nenáročné je domluveno přespání v sále Ponorka ve spacáku.
Skleník na Rané bude zavřený - Tomáš Adamec zde 30.10. končí a Skleník bude
vystěhovaný a zavřený.
Takže vy náročnější si zajistěte spaní v okolí.

hudba - jukebox, jako vloni

*vzhledem ke stárnoucí populaci rogalistů, navrhujeme pojmout závěrečný večírek
jako parukový a jinak žertovně "pokrývkohlavový".

Přijďte prosím v hojném počtu

Na Vaší účast se těší členové předsednictva Svazu ZL a Broňa

Raná tropical flying

Ve čtvrtek odpoledne počasí vypadalo pěkně. V Praze sice bylo přes 30 stupňů, ale to létání nebránilo:-). Výšlap na vrchol Rané mi v tomhle vedru sebral dost sil, ale na kopci podmínky vypadaly dobře-foukalo sice trochu po kose, ale síla větru to vynahradila. Na PG kurz to bylo moc silné, takže jsme nad kopcem létali jen dva-já a jeden padáčkář, ostatní nás závistivě pozorovali ze země:-). Díky kamarádovy s kamerou jsem tradiční video mohl prostříhat se záběry ze země. Byl to krásný podvečer, přistávali jsme po cca hodince a půl přesně se západem slunce...

Letu zdar,
Zbyněk

Odvíjení na Všechově - Michal Schwarz

Výš a dál, až nahoru k oblakům... Tak nějak by se dal shrnout náš dnešní výlet na Všechov. Jak jinak něž naší slavné trojky - já, Lukáš a Luděk, plus se ještě přidal Jirka a Matouš a hromada "padáčkářů". První lety nenaznačovaly nic velkolepého, prakticky jsme všichni zblatouchovali hned dolu. Navíc Lukáš zapomněl zapnout vário a já zase záznam na gps...
Se slovy "no co, já teda letim" jsem šel na druhý let. Chvíli po vyputí se překvapivě ozvalo vário a já začal točit. Místy to trochu cloumalo, ale během chvilky jsem se vrátil do výšky vypnutí a tím to zdaleka nezkončilo. Postupně jsem se "škrábal" výš a výš, až jsem překročil hranici 1000m nad zemí :-)

pohled na budíky

Nastoupal jsem asi 1300m a vracel se k letišti. To mě nějaký ten metr stálo a nic kloudného se mi nedařilo chytit. Opodál nastoupal Matouš. Chvilku na to se konečně ozvalo další pípání. Situace se opakovala a já přeskakoval z pod jednoho mraku k druhému, za dálnici, nad Tábor, těsně na hranu TRA Milovice a zpět nad letiště.

pohled přes letiště na Tábor

Tou dobou mi již z neustálého "ležení na břiše" nebylo úplně nejlíp a ruce taky dostaly zabrat. Navíc teplota 15°C se ve slabém roláku taktéž ukazovala jako nedostatečná. Ale pořád jsem měl přes 1000m výšky a když se vário ozvalo znova, rozhodl jsem se ještě chvilku ve vzduchu pobýt a poslal to přímým letem na SZ. Trochu ve mně hlodala myšlenka poslat to domů, ale vzhledem k únavě a obavám jsem se nad TSA otočil a vrátil zpět. Ještě jsem jednou pro jistotu "natankoval" abych proti větru doletěl. Nad letištěm jsem už věděl že chci dolů, ale ejhle, nějak to nešlo! I při přímém letu mi vário hlásilo stoupání a já se z něj snažil uletět!!! Po nalétnutí -2m/s jsem vytrácel 360-tkami výšku a šel na přistání...

Tábor

K mému překvapení se i docela povedlo (rsp. byl jsem nadšen, vzhledem k bolavým rukám a "odumřelým" nohám) a příjemně tak zakončilo můj přes 2,5 hodiny dlouhý let, který se většinu času odehrával ve výšce 1000-1500m nad zemí (1600-2100mnm) :-)

rogalistická sešlost s mym lámošem v popředí :-)

Ostatní se sice neudrželi tak dlouho, nebo nedosahovali takových výšek, ale myslím, že nikdo nepřišel úplně zkrátka a všichni jsme se tak mohli radovat z vydařeného dne...

Mistrovství světa v závěsném létání 2011 - Monte Cucco

Italské Monte Cucco letos od 16. července hostilo v pořadí 18. mistrovství světa v závěsném létání.

Počasí moc nepřálo a zatím se odlítalo pouze jedno platné kolo a výsledky najdete na oficiálních stránkách pořadatele zde.

Na tomto videu je vidět jeden zrušený den kvůli silnému větru, který asi pro některé piloty nebyl tak silný:

Video od Duranda z prvního kola:

Černá Hora s rogalem a moje první termické létání

Už od května, kdy jsem dal bráchovi k narozkám poukaz na tandemový let, jsem se těšil, že pojedu do Krkonoš na Černou horu a konečně si zalétám na „pořádném“ kopci. Domluvili jsme se ještě s kamarádkou Kájinou, která taky toužila letět na tandemu a asi o dva měsíce čerstvějším taktéž začínajícím pilotem Standou, že pojedou s námi. Netrpělivě jsem čekal až budeme mít všichni volno a bude vhodné počasí. Už déle než měsíc jsem nelítal od jistého incidentu v kterém jsem hrál roli já, můj Quasar a jistý jasan vedle startovačky. Jasan skončil s napomenutím (příště si pro něj dojdu s motorovkou) a mé éro se zlomenou trapézou a především natrženou plachtou, na kterou jsem byl domluvený s mým „bývalým“ instruktorem Martinem, že mi ji v Krkonoších zašije. Minulý pátek jsem se konečně dočkal a odpoledne jsme vyrazili v čtyřčlenné sestavě na sever do Krkonoš. Po třech nočních hodinách šití plachty u Martina doma jsem trávil sobotní dopoledne nandáváním plachty zpět na kostru rogala. Po příjezdu na start opravuji několik chyb při stavění éra a hořečnatě se připravuji na let. Piloťák mám zhruba čtyři měsíce a ještě se mi nepodařilo vystoupat až k mrakům. Nedělám si velké ambice, ale vím, že dnes bude pro mě takřka ideální počasí. Mé snažení přerušila srážka rogala s paraglidem před startovištěm. Jelikož byl přivolán vrtulník na startu se tvoří dlouhá fronta nedočkavců, zatímco pomáháme odklízet trosky rogala kolegy. Okolo čtvrté hodiny nesměle startuji.

foto Pavel Kostřánek: před startem

Krátce po vzletu zapínám vário, které mi hlásí na několika místech svahu slabé stoupání které se se střídavým úspěchem pokouším točit. Při manévrování mezi padáčkáři jsem po dnešní nehodě trochu nervózní a z křečovitého držení hrazdy mě brzo začínají bolet ruce. Naštěstí nacházím asi 2m stoupák, bez jediného padáku a dostávám se nad hřeben. S přibývající výškou je stoupák stále širší a nad vrcholem se zařazuji ke čtyřem padákům kroužícími na velké poloměru. Nemám odhad na vzdálenost od základny a tak se pomalu přesouvám pod okraj kumulu. Přestávám točit až když je vzduch citelně chladnější a vlhký. Skoro nikdo kolem mě není, polevuji v koncentraci a užívám si krásný výhled kolem mě. Za Černou horou vidím poprvé Sněžku a překvapuje mě jak připadá z výšky malá. Za ní se začínají pomalu rozkládat rozlehlé nížiny Polska.

foto Pavel Kostřánek: pohled na Sněžku

Krkonoše mám jak na dlani a zdá se mi, že vidím i celé Orlické hory. Z prohlížení krajiny mě přerušuje vário, neboť stále stoupám. Na chvílí mě láká vidina přeletu, napínám příčník a svištím si to k pěknému kumulu asi 5km jihovýchodním směrem. Při uvážení mých zkušeností mi je jasné, že pokud při přeskoku ztratím moc výšky, těžko se znovu zachytím. Letím proto opatrně a dobírám cestou necelých 200 metrů pod menším mrakem. Po příletu začínám točit a s přibývající výškou se opět raději klidím k okraji mraku. Vario ječí jak smyslu zbavené. Přestávám kroužit a pouze si udržuji směr od středu kumulu a nabírám na rychlosti.

foto Pavel Kostřánek: Černý důl

Ze shora se mi začíná mlžit výhled a dochází mi, že jsem krapet neodhadl vzdálenost. Držím éro na maximální rychlosti a vário si stále píská tu svou okolo 4-5m/s. Na mé úrovni je už všude šedo a nezakrytý výhled mám jen pod sebe. Mlžný opar přede mnou konečně začíná prosvítat a po pár sekundách konečně vylétám ze základny mraku. Vzápětí zůstávám strnulý úžasem. Základny většiny okolních kumulů jsou o něco níž a já letím mezi mraky. Letím sám uprostřed těch bílých bachratých obrů a je mi nádherně. Nic krásnějšího jsem v životě neviděl. Vzpomínám na ty vyčerpávající dny tahání rogala na kopec a na úžasné pocity při prvních letech ve výšce pár metrů…Jak přízemní je lidská fantazie, dokud nevidí tu krásu, kterou mám teď před očima. Můžete koukat donekonečna na fotky, videa, ale nic vám nenahradí ten pocit to zažít…Postupně procitám z euforie a uvědomuji si jak mi křehnou ruce. Nečekal jsem, že budu v takové výšce a rukavice jsem si nenandával, ale naštěstí aspoň nechal v kapse postroje. Při vyndávání mě napadá jak bych je asi tak dole hledal. Prostoru mezi mnou a cílenou přistávačkou u kempu vzdálenou asi 7 km od Černé hory nejsou žádné kumuly a já dolů ještě rozhodně nechci. Obracím se proto zpět k vrcholu a zachycuji rozbité stoupání nad vesnicí obklopenou lesy a velmi zvolna nabírám výšku. Blýzko mě o něco výš vidím točit paraglide a mířím k němu. Stoupání není o moc lepší a snažím se najít silnější jádro. Po chvíli si všímám dvou větroňů. Jeden krouží nedaleko mě, tak se pod něj připojuji do stoupáku. Snažím se ho mít stále na očích, což se mi daří jen chvíli a pak ho asi na 2 minuty ztrácím z dohledu. Jaké milé překvapení, když ho pak vídím kroužit pod sebou. Koukám mu do kabiny asi z 50 m a bohužel mě pro změnu dohání on.

foto Pavel Kostřánek: kumuly jsou pěkné

Opouštím stoupání, napínám příčník a letím až pod vzdálený kumul blízko přistávačky, kde se mi nedaří zachytit. Zkouším štěstí asi 500 m nad vesnicí Čistá, kde je jen rozbité stoupání, které mi sotva stačí na udržení výšky. Posouvám se nad okraj přistávací louky, kde se zvedám ve slabém dvoumetrovém stoupání asi o 200 m a letím nad vyhlídnuté nasvícené strniště. Po čtvrt hodině snažení se zachycuji v sílícím stoupání a naposled točím pod základnu. Z dálky vidím jak ke mně míří Martin s Kájoou na tandemu a nalítává přímo pod mrak. Během pár otoček mě dostoupávají, mávají a mizí zpět směr Černá hora. Po nabrání výšky letím na ještě vzdálenější strniště bez valného úspěch a vracím se k přistávačce u kempu. Cestou zpět už nenacházím ani metřík a třistašedesátkami vytrácím přebytečnou výšku. Po dvě a čtvrt hodině přistávám, balím éro a už se těším až se všichni sejdeme u piva.

Jirka Zwiefelhofer

foto Ivča: Standa přistává na horní louce

foto Ivča: tandem na přistání

foto Martin Foral: balení rogal v Čisté

FOTOGRAFIE Z NEDĚLE

foto: Jirka v startuje v neděli

foto: Standa po startu

foto: pohled na Černou Horu v neděli

foto: Honza Ptáček na Moyesu

foto: rogala nad Černou

foto: Topfex klouže do Čisté

foto: přistávačka u kempu v Čisté

foto: Honza a jeho top landing

Pondělní Jeviněves

Na pondělí vědci předpovídali silnější JV vítr. Vzal jsem si tedy rogalo do práce s tím, že risknu výlet na Jeviněves. Chvíli po šesté opouštím Prahu a v půl sedmé stojím na hrance u Mělníka. Parkoviště je přeplněné auty, ale ve vzduchu stojí jen dva padáčkáři, fouká totiž zdravá desítka. Startuji kolem sedmé a je z toho pěkná podvečerní svahovačka, postupně se slábnoucím větrem přibývá padáků nad kopcem a když jich je něco kolem patnácti, opouštím prostor:-).

Modelářskou kameru jsem tentokrát umístil na kýl a vzniklo z toho následující

video:

Letu zdar, Zbyněk

Nedělní Raná

Meteorologové na neděli předpovídali SV-V vítr, který se měl postupně stáčet k jihovýchodu. Ráno tomu však bylo jinak a v Praze foukal docela vydatný severozápad. Kolem poledne už ale Raná dávala směr 80 stupňů a když se na webkameře objevil první padák, neváhal jsem a vyrazil směr Louny. Po příjezdu na parkoviště pod kopcem mě pan Strach zkontroloval papíry a mimo to jsem se dozvěděl i skóre hokejového zápasu Česko-Rusko. Koho by ale zajímal "přízemní" hokej, když fouká 9 m/s na kopec, že.:-) Na padáky to bylo už moc, takže kromě jednoho dospělého větroně jsem měl Ranou jen pro sebe. Nakonec z toho byla hodina a půl v laminárku. Co víc si přát?:-)

Start...

Nad kopcem...



Letu zdar, Zbyněk

Úterní Raná aneb pasátek s rogalem

Začalo to nevinně. Je úterý, venku krásně. Jezevec v ranském fóru zmiňuje vysokou pravděpodobnost večerního pasátku. Utíkám z práce, Prahu opouštím v 16:30, vrchol Rané zdolávám v osobním rekordu a rychle stavím nového
(pro mě nového:-)) Extralita. Chvíli před půl sedmou startuji a užívám si klidného vzduchu. Moyes je první éro s napínákem, na kterém jsem kdy letěl-člověk by neřekl, kolik se díky tomu dá zažít legrace.

Po startu se pár minut držím na úrovni svahujících padáků, pak zkouším Extroše napnout a najednou koukám na vrchlíky zeshora:-). Ve vzduchu není tlačenice, pasátek funguje, prostě typická ranská pohodovka. Jediné, co mě trochu zneklidňuje, je fakt, že si nemohu vzpomenout, v kolik že je západ slunce. Nakonec jsem přistál po hoďce a půl a jak se později ukázalo, dalo by se ještě čtyři minuty legálně létat:-). Trochu jsem experimentoval s uchycením kamerky a vzniklo z toho následující

video:

Letu zdar,
Zbyněk

Dreaming Awake-trailer k filmu o závěsném létání

Na internetu lze najít celou řadu videí o létání na rogalech. Mezi zcela vyjímečné filmy patří ty, které natočil David Aldrich. Podívejte se na krátkou ochutnávku-jedná se o trailer k nově připravovanému filmu. Další krásné záběry, pocházející z paluby vrtulníku Robinson R 44, můžete shlédnout na webových stránkách filmu.

U Emila "doma" - Michal Schwarz

"Velcí chlapi musejí dělat velká rozhodnutí." Tak nějak by se dal nazvat včerejší den. V úvahu přicházely dvě možnosti - jet na ranou s Martinem zalítnout Laminára, nebo s Luďkem na Černý Vrch, oblíbené působiště (v ČR) Emila Dvorožňáka. První možnost byla poslední šance než Martin odjede, ale u druhé možnosti byla šance na lepší zalétání si, a navíc jsem potřeboval od Emila přebalit záložák, dřív než odjede do Itálie. Musel jsem se tedy rozhodnout zda "naštvat" Martina nebo Boha Termosku, jak s oblibou říká Luděk. Martine promiň, ale Bůh Termoska je prostě Bůh Termoska! První plán byl tedy odsunut na neurčito a jelo se lítat!

foto: pohled na start

Počasí se z ideálního bohužel změnilo na blatouchové. S mírnými obavami jsme dorazili na start a postavili křídla. Emilovi se do toho z počátku ani moc nechtělo a křídlo prozatím ani nesundaval. Po základním seznámení s terénem jsem šel na řadu jako první. Vítr šel přímo na kopec a Bůh Termoska, který to počasí zas trochu vylepšil, Luděk i Emil mi dali najevo, že je na čase letět. Pomohli mi na rampu (mimochodem šlo o můj první start z rampy :-) ), a pak už to šlo ráz na ráz. Rozeběhnout, nějak se nasoukat do buliše a zatočit k hraně kopce...

foto: cca 1200m výšky nad přistávačkou

Vše se naštěstí podařilo a já se začal rozkoukávat - kde že je vlastně ta přistávačka, zda tam doletim, co že mi to vlastně vário napovídá, jestli to někde "nosí" atd. A opravdu! Pomaloučku se mi dařilo stoupat až jsem se dostal nad kopec. Tahle první fáze byla asi nejtěžší, pak už to šlo snadněji. To už jsem pochopil že na přistávačku hned nepoletím a zapnul jsem se v postroji. Následovala první 360-tka, druhá, třetí... Vário mi přikyvovalo, že můžu klidně točit, a tak jsem točil :-)

foto: Luděk se přibližuje na přistání

O chvilku později jsem si mohl vychutnat start v podání Luďka z ptačí perspektivy, a dále sledovat, jak se "škrábe" za mnou :-D. Místama to ve vzduchu se mnou trošku tančilo, ale nastoupal jsem až do 960m nad strat, rsp. 1260m nad přistávačku, rsp +- 1650mnm. To už jsem byl ale docela vzadu za kopcem a rozhodl se vrátit s tím, že předtim pro vás udělám pár snímečků. Stihl jsem udělat jen tři, pak došlo na ono pravidlo že "kde je stoupák, je i klesák" a vário začlo řvát jak o život. Místama jsem šel i 5,5m/s dolu a né a né z toho vyletět. Je to podobnej pocit, jako když sedá jumbo a pracně nastoupaná výška byla "tatam". Začal boj o návrat nad kopec. Zkrátka jsem zaváhal a ne/prostupnost Magica mi to dala nejevo v celé své kráse. Na kopec se mi vrátit nepodařilo, vyšlo mi to akorát s drobným zracováním na přistávačku. I tak z toho bylo krásných 33 minut a překonání mého dosavadního výškového rekordu :-).

foto: Emil přistává

Luděk se ještě pěkných pár minut "vozil", ale pak šel taky na přistání. O chvíli později odstartoval i Emil. K tomu nemám moc co říct, snad jen že opradu UMÍ! Následoval výjezd pro auto, sbalení rogal, a po Emilově přistání se jelo ještě přebalit záložák a domů. Dorazil jsem ztrhanej jak pes krátce před půlnocí, Laminára zalítlého nemam, ale jestli bych měl litovat nevím, neboť to polétání za to stálo!!!

Luděk se dal na paraglide aneb konec rogalistů v čechách :-(

Odpolední Raná

V neděli jsem vyrazil za Martinem na Ranou vyzkoušet nový postroj. Bohužel se to trochu zadekovalo a tak první let byl docela rychlá záležitost-než se člověk pořádně rozkoukal, stál dole na poli:-). Protože to bylo fakt krátké, rozhodl jsem se vyškrábat nahoru podruhé. Byl už podvečer, nahoře skoro nefoukalo a tak jsem se po startu vydal nad nahřátou vesnici. Vário začalo pípat a docela dlouho se tam dalo povozit-zkušenější by z toho určitě dostali víc:-). Pro inspiraci jsem sestříhal krátké video, natočené pomocí modelářské kamerky:

Letu zdar, Zbyněk

Den, kdy bylo takřka vše perfektní-Standa Kozderka

Je středa a já zjišťuji, že i dnes se nic nezměnilo na příznivé předpovědi pro čtvrtek. Poptávám se, kdo by šel lítat, ale nikdo nemůže. Hmm... Tak to abych vyrazil sám. Nechce se mi, protože jsem nebyl létat už déle než půl roku a tak by se nějaký parťák hodil. Jenže smůla, všichni známí něco mají. Co nadělám - třeba na tom budou stejně i padáčkáři a já budu mít oblohu jen pro sebe. Ve čtvrtek dorážím na Ranou pěkně na pohodu kolem poledne. Na parkovišti už je pár aut, ale jen dva padáky ve vzduchu. Objevuje se jeden padáčkář a smutně prohlašuje, že "...dneska je to tak pro vás...". Bezva, usmívám se. Už si ani nepamatuji, jaké to je létat, takže čím méně lidí bude ve vzduchu, tím méně méně jich bude překážet mně a já jim. Vyvleču věci do sedla, kde smutně postává pár padáčkářů co čekají, zda to nezeslábne. Většinou marně a tak se postupně přesunují pod sedlo. Po chvíli dorazí dva další (a podstatně zkušenější) borci s bezstožárky. Postaví odstartují a zmizí pryč. Tak dobrá, sedlo mám pro sebe, vítr tak akorát, tak jdu na to...



PS: Kdo ve čtvrtek 24.3.2011 nešel létat, udělal velkou chybu, protože to byl perfektní den.

Standa blatouchář - předseda Pražského svahovacího kroužku

Odvíjení rogal v Hradčanech - Michal Schwarz

V sobotu večer mi psal Luděk, že v neděli vyrazíme do Hradčan, domácího prostředí "konkurenčního" odvijákového kroužku Jirky Nádvory. Časově se mi to moc nehodilo a zkomplikovalo mi to plány, ale byl jsem ujišťován, jak bude super počasí, jak už se "pod dráhou topí" apod.

foto: zátiší s rogaly

Plány jsem tedy překopal, budík nařídil na šestou ráno (v neděli na 6:00!!! přičemž spát jsem šel v jednu... pozn.red. pro pražskej svahovací kroužek :-D), honem nachystal a nabil věci - foťák a vário, a v sedm vyrazil směr Rakovník. Tam jsme já, Lukáš, Petr a Luděk naskákali jak ukrajinci do jeho červené dodávky a vyrazili směr Hradčany. To super počasí ale s náma asi nejelo, neboť v Hradčanech bylo místy zataženo a zima!

foto: Dan startuje

"Domácí" dorazili chvilku po nás. Nevím jak to dělají, ale snad každý z nich v tom vzduchu nějakou tu bublinku našel, já našel leda klesáky. Vůbec celá naše parta na tom nebyla o moc líp, ale můžem to alespoň svést na neznalost tamního terénu :-). Přesto jsme si všichni příjemně polétali, stále jde spíše o zkoušení nové techniky než o "hon" za nejlepšími výsledky. I tak jsem si připsal něco málo přes půlhodinku ve vzduchu. Já osobně stále, troufám si tvrdit že úspěšně, pracuji na přistáních než na točení termiky a v nejbližších dnech se chystám na přechod na Laminára.

foto: start v podání Luďka

Při posledním blatouchu pozdě odpoledne jsem i stihl vyndat foťák a udělat pár snímečků...




Závěrem mohu ještě podotknout, že "konkurenci" se daří velmi dobře, s létáním nás zatím strkají do kapsy a máme/mám ještě hodně co dohánět, ale na naší obranu mohu říci že Luboš, který přijel sólo autem, předvedl několik ukázkových přistání a dokázal že umí,

foto: Lubošovo přistání

Luděk je zase Bůh špagátu a Lukáš se hodně rychle spřáteluje se svým novým Laminárem. Zkrátka nejezdit s touhle partou lítat by byla velká chyba, a ikdyž předpověď Luďkovi úplně nevyšla, myslím že "zabitého" dne litovat rozhodně nemusím...