Je středa a já zjišťuji, že i dnes se nic nezměnilo na příznivé předpovědi pro čtvrtek. Poptávám se, kdo by šel lítat, ale nikdo nemůže. Hmm... Tak to abych vyrazil sám. Nechce se mi, protože jsem nebyl létat už déle než půl roku a tak by se nějaký parťák hodil. Jenže smůla, všichni známí něco mají. Co nadělám - třeba na tom budou stejně i padáčkáři a já budu mít oblohu jen pro sebe. Ve čtvrtek dorážím na Ranou pěkně na pohodu kolem poledne. Na parkovišti už je pár aut, ale jen dva padáky ve vzduchu. Objevuje se jeden padáčkář a smutně prohlašuje, že "...dneska je to tak pro vás...". Bezva, usmívám se. Už si ani nepamatuji, jaké to je létat, takže čím méně lidí bude ve vzduchu, tím méně méně jich bude překážet mně a já jim. Vyvleču věci do sedla, kde smutně postává pár padáčkářů co čekají, zda to nezeslábne. Většinou marně a tak se postupně přesunují pod sedlo. Po chvíli dorazí dva další (a podstatně zkušenější) borci s bezstožárky. Postaví odstartují a zmizí pryč. Tak dobrá, sedlo mám pro sebe, vítr tak akorát, tak jdu na to...
PS: Kdo ve čtvrtek 24.3.2011 nešel létat, udělal velkou chybu, protože to byl perfektní den.
Standa blatouchář - předseda Pražského svahovacího kroužku
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat