Přechod na bezstožárové rogalo - Lukáš Hegr

Jelikož jsem novopečeným majitelem bezstožárkového křídla značky Icaro 2000 Laminar 14 MR700, pokusím se zde předat svoje první dojmy z letu.

foto: rogalo u původního majitele v Rakousku

Nejprve musím říc že první let nebyl původně plánovaný a bezstožára jsem vzal spíše kvůli pochlubení se z novým obalem. Místo a hvězdnou setavu již popsal Michal ve svém článku tak se tím nebudu zdržovat. Po příjezdu jsem se vrhl do stavby svého starého křídla MOYES XS. Po vsunutí pár vzpír, se mi nezdál směr kýlu, který šel nezdravě k jedné straně a po konzultaci s ostatními piloty jsem došel k závěru, že by se na křídle letět asi nemělo. Sbalil jsem křídlo a smířil jsem se s tím že dnes budu pouze vlekařem.

Bylo krásné počasí a mě přišlo velice líto si po dlouhé době opět nezalítat a tak jsem se rozhodl po konzultaci s kolegy vyzkoušet nové křídlo, které jsem ještě sám osobně neletěl.

Déle jsem neváhal a křídlo sundal ze střechy a začal jsem urychleně skládat. Stále jsem si nebyl jistý zda-li poletím a nebo provětrám pouze plachtu. Až teprve po postavení se mi začalo honit hlavou co to vlastně dělám. Křídlo po koupě letělo pouze jednou, a to ve zkušených rukou mého instruktora Martina.

video: zálet rogala na Rané

Kamarádi, ale nezklamali a začali připravovat škodolibě fotoaparáty k dokumentaci. Podpora k letu byla tedy silná a argumenty proč letět byli taky silné, "letí to letí, letí to rovně, technická je, pojistka taky, tak co.“ Udělám poslední kontrolu kluzáku, úvazku, přidělám vario a GPS.

Jen co se Luboš se svým Combatem ladně odlepil od dolči, hrnu se hned na řadu . Hned jak přijel odviják, kluci mě připnuli k lanu a já jsem ulehl. Po krátké domluvě s Luďkem o průběhu vleku se auto svižně rozjelo. Po 10m se křídlo lehce vzneslo a bez jakékoliv korekce směru poslušně následuje auto. Přichází signál od Luďka k přepnutí , přitahuji hrazdu, lano se na krátkou chvíli povolí a já se přepnu na dolní vypínač. Lehce povolím hrazdu a křídlo začne strmně stoupat a stále drží perfektně směr. Rozdíl se starým křídlem je nesrovnatelný. Rychlost mu nedělá problém, mohu klidně přitáhnout hrazdu a následovat auto aniž bych stoupal. Během vleku několikrát zkouším zrychlit nebo zpomalit, ale všechny režimy letu jsou plynulé a naprosto nezáludné. Pouze cítím vyšší sílu v tahu hrazdy, která mě táhne, ale to už auto zpomaluje a já se vypínám.

video: start na odvijáku

Hned se otáčím a směřuji k přistávací ploše protože mám jenom 220 m výšky. Nad přistávačkou mám asi 100m , udělám širokou plochou zatáčku a asi v 70m se rovnám do směru přistání. Stavím se v postroji a jsem poměrně nervózní z výšší síly v hrazdě. Poprvé se pokusím uchopit rukou trapézku, ale jednou rukou hrazdu neudržím a ta mi utíká – rychlost výrazně klesá. Znovu chytám hrazdu a přitahuji. Dělám druhý pokus a chytám trapézku, tentokrát úspěšně přehmátnu i druhou rukou. Síla potřebná k přitažení je značná ale křídlo poslušně klouže až do metrové výšky kdy letí ještě asi 15 metrů a né a né upadnout pak už ze zvyku silně odtlačuji. Udeřím kýlem o zem ale ustojím to, křídlo je v pohodě a já taky.

Zde je pro mě taky velký rozdíl od starého křídla v síle potřebné k odtržení proudnic. Laminár neklade podle mě téměř žádný odpor při odtlačení, což je možná způsobeno i tím, že mám úvazek posunutý o jednu díru do zadu a napnuto na 1/3. Hned po přistání posouvám úvazek o jeden otvor dopředu na výrobcem označenou ideální polohu a hned se hrnu znovu na dolinu.

Opět startuji a jako při prvním letu rogalo pozvolna stoupá, síla v hrazdě je o poznání menší ale možná by to ještě sneslo posunout o jednu pozici dopředu. Jsem přímo nadšený jak se křídlo lehce nese vzduchem a to i když rychlostní sonda ukazuje 70km/h a i při této rychlosti se dá stále přitáhnou hrazdu více bez toho aby křídlo někam utíkalo, nebo se začlo houpat ze strany na stranu jak jsem zvyklí ze stožárkového křídla. Po vypnutí asi ve 300 metrech zkouším 360tku nejdříve jednu pomalou kolem 35 km/h a hned druhou trochu svižnejší ale téměř nepoznávám rozdíl co se týče sil v hrazdě nebo velikosti opadání. Laminár nemá snahu sklouzávat a utahovat zatáčku ani z ní vyklouzávat prostě jen drží mnou zvolenou stopu bez toho abych musel nějak zasahovat.

Výšky mám dost a tak přitahuji hrazdu co mi ruce dovolí a zrychluji. Rychlost se ustálí na 86km/h, chvíli si užívám rychlost, ale to už jsem nad přistávačkou a musím točit na přistání. Tentokrá přehmatávám z hrazdy pomaleji a při menší rychlosti. Síla, kterou musím přitahovat hrazdu je daleko menší ale stále nějak výrazně zrychlit při přistání mi nejde. Připadám si jako na atlasu rychlost téměř žádná ale křídlo je stále stabilní, tentokrát odtlačuji o něco menší silou a pohodlně dosedám. Sice jsem opět přelétl přistávačku o 50 metrů, ale to vychytám časem rozpočty mi nikdy nešli. Určitě se musím naučit přistávat s brzdícím padáčkem. Další tři starty probíhají ve stejném pohodovém duchu alespoň z mého pohledu.

Když bych to měl shrnout mé postřehy z přechodu na bezstožár, byly to určitě klidnější starty za odvijákem 100%, plynulejší a pohodlnější ovládání jak při nízkých tak při vyšších rychlostech. Přistání mi přijde daleko citlivější ale i tak stabilní, nezáludné a pokud dojde k nějakému vybočení je to pouze vinou mého řízení ale kolečka na hrazdě to umí zachránit. Celou dobu jsem létal na 1/3 napnutém příčníku, v bezvětří a naprosto klidném počasí nad terénem, který velice dobře znám. Pokud se někdo obává přechodu na beztožárka, moje zkušenost říká že se není čeho bát. Základem je dobře zalítnuté křídlo, pečlivá příprava a konzultace s pilotem, který má zkušenost s daným typem a nejlépe s pilotem který letěl na daném křídle. To jestli už provedete první let z kopce nebo jiným způsobem už je podle mě jedno, volil bych to podle toho v čem jste si jistěší.