rogalo info

Live the Dream

2012-02-14T06:35:00.000-08:00

Sen o létání je v srdci každého malého dítěte. Sen, v jehož uskutečnění málokdo věří. Ale víra v to, že život se skládá z jednoduchých rozhodnutí, které vám umožní létat, zavedla jednu dívku právě k rozhodnutí žít svůj sen.

Tenhle film líčí cestu člověka toužícího létat pohledem sedmadvacetileté Sáry Close. Aniž by se kdy předtím dotknula čehokoliv spojeného s Free Flight sportem, jede do Wallaby Ranch na Floridě a potkává se se světově známými osobnostmi, které jí představí jediněčný sport závěsného létání, vášnivou komunitu a první životní zkušenost z letu na vlastní kůži. Původně zamýšlený čtyř týdenní filmový příběh se proměnil v šesti měsíční projekt, kde se Sára a oceňovaný filmový producent Seth Warren vydávají na cestu hledání, co všechno může tento sport nabídnout.

Kombinací jedinečných leteckých záznamů, komentářů oslavujících tento sport, a nádherné krajiny od Floridy, přes Montánu, až po západní pobřeží ameriky, film "Live the Dream" představuje volné létání jako skutečnost pro kohokoliv - a s dávkou humoru od začátku.

"Live the dream" je projekt vytvořený z lásky pro létání, o létání, a pro létání. Jeho propuknutí v úžasný příběh se povedlo jen díky podpoře klíčových členů U. S. Free Flight komunity, přátel a rodin autorů.

Autoři projektu hledají finanční podporu na post-produkční náklady spojené s dokončením filmu. Více info můžete najít na www.kickstarter.com/projects/livethedream/live-the-dream.

Rozhovor autorů o projektu a trailer k filmu (začínající až v čase 2:00):

Rogala v Itálii a Lubošova vzpomínka na Černou Horu

2011-12-08T13:58:00.000-08:00

Luboš před nějakou dobou dal dohromady video ze svých starších záběrů z Černé Hory a tak mě inspiroval vytáhnout skoro zapomenuté záběry ze společného výletu do Italského Meduna a Bassana. Zimní večery jsou dlouhé a pokud dáte dohromady video nebo fotografie z Vašeho létání tak se s námi o ně můžete podělit.

foto: rogalista na rampě v Bassanu

Lubošovo video:

video z Itálie:

S rogalem směr jih - Robert Jaglář

2011-10-26T00:01:00.000-07:00

Už dlouho dopředu je naplánováno koncem září vyrazit někam za
létáním na jih a ještě den před odjezdem není známo kdo s kým a kam.
Po všech těch telefonátech a smskách nakonec zůstáváme s Vlastíkem
sami a v osm večer vyrážíme z malebné jihomoravské vesničky směr
jih. A protože sebou máme krásnou svozařku a manželku v jedné osobě,
výběr místa nás nelimituje lanovkou jako v případě kluků z čech, kteří
zamířili do velmi atraktivního místa v severní Itálii Canazei.
Kam vlastně jedeme se rozhodujeme až během jízdy uprostřed noci na
rakouské dálnici A2 a volba padla na Slovinsko a místní letový terén
Kobala. Že to nebyla správná volba jsme začali tušit ráno v kempu v
Tolminu, kde jsme byli zcela sami a na oficiálním přistání pod
Kobalou měli pro nevhodné podmínky zavřeno. I přes nepříliš vhodnou
severovýchodní situaci vyrážíme o pár kilometrů jižněji na další z
letových terénů Lijak a zde si plně ,, vychutnáváme ,, rotorovou
termiku. Po přistání bylo jasné, že tady nezůstaneme a po večeři a
setkání s místním borcem Matjazem Klemenčičem vyrážíme směr Bassano.

Následující ráno 30.tého se probouzíme do jasného dne s lehkým
kouřmem a už se nemůžeme dočkat startu. Ještě dořešíme zásobu vody
pečiva a další a hurá na kopec. Zde jsou už někteří piloti
připraveni a čekají na vhodný okamžik ke startu. S Vlastíkem
startujem kolem půl druhé přímo do stoupáku. Zatímco já se pomalu
zvedám na pravém žebírku Vlastík se zvedá vlevo a leze mu to o
poznání líp.

Po chvílí hlásí přeskok dál po hřebeni. Poté co dotočím se snažím
Vlastíka dohnat. Nedaří se mi však dostoupat vyšší patro a pár
kilometrů doslova vymetám jedno žebírko za druhým a tak se vracím
zpět, nastoupám co to dá a pak už to jde. Když najednou .....škub a
než si dám všecko dohromady zase škub. Trhá se mi závěs na ramena.
Vlastu vidím asi 3 km před sebou, pak až na přistání. Pro jistotu se
vracím zpět a ještě hodinu a půl poletuji v okolí startu a snažím se
vydržet co mi ruce dovolí.

1.10.2011 je vzduch čistší zase o trochu víc a SV vítr poněkud
slábne, zvedají se dostupy a místy se objeví i nějaký ten kumulek.
Ty jsou ale na vzdálenějších severních štítech.
Startujeme přibližně ve stejnou dobu jako včera s tím, že poletíme
spolu a případné změny budeme řešit přes rádio. Letíme
poměrně snadno, ale díky mně velmi pomalu,( kdy mě doslova v jednom
stoupáku zadusí všudypřítomní padačkáři ), na východní část
bassanovského hřebene, kde zaletím na výrazné žebro a dotočím dnešní
maximum potom zpět přes start a dál na západní část hřebene. Tady
se oba boříme do úrovně četných nepříliš vysokých kopečků a bez
možností přistání. Rozhodnu se proto vylítnout více dopředu a dočkám
se krásného třímetru až do nějakých 1650m což bylo tento den skoro
maximum. Výborně lítající Vlastík poslal svého combata po hřebeni
dál, hodně vyklesal, ale zabojoval a nad startem jsme byli zase v
jednom stoupáku. Na závěr jsme zamířili do rovin udělali spoustu
fotek a sedli na oficiální přistávačce. Balení jsme si užívali se
západem sluníčka a těšili se z krásného dne.

Následující noc jsme strávili na startu, kde lze trochu skromně i
přenocovat. Vládla noc. Krásně zářící lampy Bassana a jeho širokého
okolí nádherně vykreslovali atmosféru a ducha celého našeho výletu.
Když najednou začali z místní hospůdky postupně vycházet lidi, kteří
s napětím sledovali stavbu 12-timetrového combata. Napětí vrcholilo
v okamžiku, kdy éro stálo na rampě a čekalo na svého pána. Jaké však
bylo zklamání některých přihližejících, že se majitel rozhodl svého
ptáka pouze nafotit. Napětí opadlo a vše se vrátilo do poklidné
noci.

Následující druhý říjnový den jsme měli náskok a od jedenácté hodiny
byli připraveni odstartovat pokud možno dřív. Vždyť nás čeká dlouhá
cesta domů.
Brzy startující piloti nás však nepřesvědčili a start jsme se
rozhodli odložit. Nakonec jsme do toho skočili až kolem 14. hodiny
zato přímo do stoupáčku. První část jsme letěli jako včera. U Pijavy
má Vlastík lepší pozici a zkouší přeskok přes široké údolí na další
část hřebene. Snažím se dobrat větší výšku a stále sleduji Vlastu
jak mu to ani neťukne. Rozhoduji se pro návrat letem přes
Mt.Grappu, kde si na jeho vrcholu fotím nádherný památník, a dále na
západ.

Jenže to by nebyl Vlastík, který se s přehledem vrátil a nad
Pove del Grappou spolu přeskakujeme na další hřeben. Cesty se nám
definitivně rozdělí o pár kilometrů dál, kdy se mi nepodaří zachytit
a přestože jsem jen o pár metrů níže, sleduji jak se mi Vlasta
vzdaluje. Do rádia hlásím návrat zpět a v místech kde není kam
sednout nemám výšky na rozdávání. Záchraňují mě dva padačkáři, které
vidím před sebou se zvedat. Neváhám a mířím přímo k nim.

Společně pak vytočíme 1600m a na přistání to už není daleko. Sedám krátce po
šesté. Vlastik otočil vrchol hřebene 1km západně od Tortiny a ještě
se stačil vrátit zpět.

Tak a je hotovo. Teď nás čeká dlouhá cesta zpět do vlasti. Nic
naplat. Všecko jednou končí. Tak jako tento nadmíru vydařený výlet.
Na závěr bych chtěl poděkovat mé ženě za podporu a trpělivost,
kterou nám po celou dobu věnovala a Vlastíkovi za skvělého sparinga
a pohodu, kterou nosí všude sebou.

Valná hromada Svazu ZL na Rané

2011-10-01T03:06:00.000-07:00

Ahoj všichni drahouškové rogalisté, členové Svazu ZL a další příznivci nejkrásnějšího létání,

Posílám Vám pozvánku na Valnou hromadu Svazu ZL
která se bude konat v sobotu 5.11.2011 od 17 hodin na Rané v sále restaurace
Ponorka.

Ve 20 hodin proběhne slavnostní vyhlášení vítězů letošních soutěží - MČR a
Poháru ZL

Poté bude násladovat volná zábava - "Zavírání nebe na Rané"

další důležité informace:
jídlo - dolní restaurace Ponorka bude asi zavřená, ale je objednaný guláš a
studená kuchyně
pití - bar v sále
spaní - pro nenáročné je domluveno přespání v sále Ponorka ve spacáku.
Skleník na Rané bude zavřený - Tomáš Adamec zde 30.10. končí a Skleník bude
vystěhovaný a zavřený.
Takže vy náročnější si zajistěte spaní v okolí.

hudba - jukebox, jako vloni

*vzhledem ke stárnoucí populaci rogalistů, navrhujeme pojmout závěrečný večírek
jako parukový a jinak žertovně "pokrývkohlavový".

Přijďte prosím v hojném počtu

Na Vaší účast se těší členové předsednictva Svazu ZL a Broňa

Raná tropical flying

2011-08-28T00:22:00.000-07:00

Ve čtvrtek odpoledne počasí vypadalo pěkně. V Praze sice bylo přes 30 stupňů, ale to létání nebránilo:-). Výšlap na vrchol Rané mi v tomhle vedru sebral dost sil, ale na kopci podmínky vypadaly dobře-foukalo sice trochu po kose, ale síla větru to vynahradila. Na PG kurz to bylo moc silné, takže jsme nad kopcem létali jen dva-já a jeden padáčkář, ostatní nás závistivě pozorovali ze země:-). Díky kamarádovy s kamerou jsem tradiční video mohl prostříhat se záběry ze země. Byl to krásný podvečer, přistávali jsme po cca hodince a půl přesně se západem slunce...

Letu zdar,
Zbyněk

Odvíjení na Všechově - Michal Schwarz

2011-08-03T13:18:00.000-07:00

Výš a dál, až nahoru k oblakům... Tak nějak by se dal shrnout náš dnešní výlet na Všechov. Jak jinak něž naší slavné trojky - já, Lukáš a Luděk, plus se ještě přidal Jirka a Matouš a hromada "padáčkářů". První lety nenaznačovaly nic velkolepého, prakticky jsme všichni zblatouchovali hned dolu. Navíc Lukáš zapomněl zapnout vário a já zase záznam na gps...
Se slovy "no co, já teda letim" jsem šel na druhý let. Chvíli po vyputí se překvapivě ozvalo vário a já začal točit. Místy to trochu cloumalo, ale během chvilky jsem se vrátil do výšky vypnutí a tím to zdaleka nezkončilo. Postupně jsem se "škrábal" výš a výš, až jsem překročil hranici 1000m nad zemí :-)

pohled na budíky

Nastoupal jsem asi 1300m a vracel se k letišti. To mě nějaký ten metr stálo a nic kloudného se mi nedařilo chytit. Opodál nastoupal Matouš. Chvilku na to se konečně ozvalo další pípání. Situace se opakovala a já přeskakoval z pod jednoho mraku k druhému, za dálnici, nad Tábor, těsně na hranu TRA Milovice a zpět nad letiště.

pohled přes letiště na Tábor

Tou dobou mi již z neustálého "ležení na břiše" nebylo úplně nejlíp a ruce taky dostaly zabrat. Navíc teplota 15°C se ve slabém roláku taktéž ukazovala jako nedostatečná. Ale pořád jsem měl přes 1000m výšky a když se vário ozvalo znova, rozhodl jsem se ještě chvilku ve vzduchu pobýt a poslal to přímým letem na SZ. Trochu ve mně hlodala myšlenka poslat to domů, ale vzhledem k únavě a obavám jsem se nad TSA otočil a vrátil zpět. Ještě jsem jednou pro jistotu "natankoval" abych proti větru doletěl. Nad letištěm jsem už věděl že chci dolů, ale ejhle, nějak to nešlo! I při přímém letu mi vário hlásilo stoupání a já se z něj snažil uletět!!! Po nalétnutí -2m/s jsem vytrácel 360-tkami výšku a šel na přistání...

Tábor

K mému překvapení se i docela povedlo (rsp. byl jsem nadšen, vzhledem k bolavým rukám a "odumřelým" nohám) a příjemně tak zakončilo můj přes 2,5 hodiny dlouhý let, který se většinu času odehrával ve výšce 1000-1500m nad zemí (1600-2100mnm) :-)

rogalistická sešlost s mym lámošem v popředí :-)

Ostatní se sice neudrželi tak dlouho, nebo nedosahovali takových výšek, ale myslím, že nikdo nepřišel úplně zkrátka a všichni jsme se tak mohli radovat z vydařeného dne...

Mistrovství světa v závěsném létání 2011 - Monte Cucco

2011-07-25T23:48:00.000-07:00

Italské Monte Cucco letos od 16. července hostilo v pořadí 18. mistrovství světa v závěsném létání.

Počasí moc nepřálo a zatím se odlítalo pouze jedno platné kolo a výsledky najdete na oficiálních stránkách pořadatele zde.

Na tomto videu je vidět jeden zrušený den kvůli silnému větru, který asi pro některé piloty nebyl tak silný:

Video od Duranda z prvního kola:

Černá Hora s rogalem a moje první termické létání

2011-07-21T23:09:00.000-07:00

Už od května, kdy jsem dal bráchovi k narozkám poukaz na tandemový let, jsem se těšil, že pojedu do Krkonoš na Černou horu a konečně si zalétám na „pořádném“ kopci. Domluvili jsme se ještě s kamarádkou Kájinou, která taky toužila letět na tandemu a asi o dva měsíce čerstvějším taktéž začínajícím pilotem Standou, že pojedou s námi. Netrpělivě jsem čekal až budeme mít všichni volno a bude vhodné počasí. Už déle než měsíc jsem nelítal od jistého incidentu v kterém jsem hrál roli já, můj Quasar a jistý jasan vedle startovačky. Jasan skončil s napomenutím (příště si pro něj dojdu s motorovkou) a mé éro se zlomenou trapézou a především natrženou plachtou, na kterou jsem byl domluvený s mým „bývalým“ instruktorem Martinem, že mi ji v Krkonoších zašije. Minulý pátek jsem se konečně dočkal a odpoledne jsme vyrazili v čtyřčlenné sestavě na sever do Krkonoš. Po třech nočních hodinách šití plachty u Martina doma jsem trávil sobotní dopoledne nandáváním plachty zpět na kostru rogala. Po příjezdu na start opravuji několik chyb při stavění éra a hořečnatě se připravuji na let. Piloťák mám zhruba čtyři měsíce a ještě se mi nepodařilo vystoupat až k mrakům. Nedělám si velké ambice, ale vím, že dnes bude pro mě takřka ideální počasí. Mé snažení přerušila srážka rogala s paraglidem před startovištěm. Jelikož byl přivolán vrtulník na startu se tvoří dlouhá fronta nedočkavců, zatímco pomáháme odklízet trosky rogala kolegy. Okolo čtvrté hodiny nesměle startuji.

foto Pavel Kostřánek: před startem

Krátce po vzletu zapínám vário, které mi hlásí na několika místech svahu slabé stoupání které se se střídavým úspěchem pokouším točit. Při manévrování mezi padáčkáři jsem po dnešní nehodě trochu nervózní a z křečovitého držení hrazdy mě brzo začínají bolet ruce. Naštěstí nacházím asi 2m stoupák, bez jediného padáku a dostávám se nad hřeben. S přibývající výškou je stoupák stále širší a nad vrcholem se zařazuji ke čtyřem padákům kroužícími na velké poloměru. Nemám odhad na vzdálenost od základny a tak se pomalu přesouvám pod okraj kumulu. Přestávám točit až když je vzduch citelně chladnější a vlhký. Skoro nikdo kolem mě není, polevuji v koncentraci a užívám si krásný výhled kolem mě. Za Černou horou vidím poprvé Sněžku a překvapuje mě jak připadá z výšky malá. Za ní se začínají pomalu rozkládat rozlehlé nížiny Polska.

foto Pavel Kostřánek: pohled na Sněžku

Krkonoše mám jak na dlani a zdá se mi, že vidím i celé Orlické hory. Z prohlížení krajiny mě přerušuje vário, neboť stále stoupám. Na chvílí mě láká vidina přeletu, napínám příčník a svištím si to k pěknému kumulu asi 5km jihovýchodním směrem. Při uvážení mých zkušeností mi je jasné, že pokud při přeskoku ztratím moc výšky, těžko se znovu zachytím. Letím proto opatrně a dobírám cestou necelých 200 metrů pod menším mrakem. Po příletu začínám točit a s přibývající výškou se opět raději klidím k okraji mraku. Vario ječí jak smyslu zbavené. Přestávám kroužit a pouze si udržuji směr od středu kumulu a nabírám na rychlosti.

foto Pavel Kostřánek: Černý důl

Ze shora se mi začíná mlžit výhled a dochází mi, že jsem krapet neodhadl vzdálenost. Držím éro na maximální rychlosti a vário si stále píská tu svou okolo 4-5m/s. Na mé úrovni je už všude šedo a nezakrytý výhled mám jen pod sebe. Mlžný opar přede mnou konečně začíná prosvítat a po pár sekundách konečně vylétám ze základny mraku. Vzápětí zůstávám strnulý úžasem. Základny většiny okolních kumulů jsou o něco níž a já letím mezi mraky. Letím sám uprostřed těch bílých bachratých obrů a je mi nádherně. Nic krásnějšího jsem v životě neviděl. Vzpomínám na ty vyčerpávající dny tahání rogala na kopec a na úžasné pocity při prvních letech ve výšce pár metrů…Jak přízemní je lidská fantazie, dokud nevidí tu krásu, kterou mám teď před očima. Můžete koukat donekonečna na fotky, videa, ale nic vám nenahradí ten pocit to zažít…Postupně procitám z euforie a uvědomuji si jak mi křehnou ruce. Nečekal jsem, že budu v takové výšce a rukavice jsem si nenandával, ale naštěstí aspoň nechal v kapse postroje. Při vyndávání mě napadá jak bych je asi tak dole hledal. Prostoru mezi mnou a cílenou přistávačkou u kempu vzdálenou asi 7 km od Černé hory nejsou žádné kumuly a já dolů ještě rozhodně nechci. Obracím se proto zpět k vrcholu a zachycuji rozbité stoupání nad vesnicí obklopenou lesy a velmi zvolna nabírám výšku. Blýzko mě o něco výš vidím točit paraglide a mířím k němu. Stoupání není o moc lepší a snažím se najít silnější jádro. Po chvíli si všímám dvou větroňů. Jeden krouží nedaleko mě, tak se pod něj připojuji do stoupáku. Snažím se ho mít stále na očích, což se mi daří jen chvíli a pak ho asi na 2 minuty ztrácím z dohledu. Jaké milé překvapení, když ho pak vídím kroužit pod sebou. Koukám mu do kabiny asi z 50 m a bohužel mě pro změnu dohání on.

foto Pavel Kostřánek: kumuly jsou pěkné

Opouštím stoupání, napínám příčník a letím až pod vzdálený kumul blízko přistávačky, kde se mi nedaří zachytit. Zkouším štěstí asi 500 m nad vesnicí Čistá, kde je jen rozbité stoupání, které mi sotva stačí na udržení výšky. Posouvám se nad okraj přistávací louky, kde se zvedám ve slabém dvoumetrovém stoupání asi o 200 m a letím nad vyhlídnuté nasvícené strniště. Po čtvrt hodině snažení se zachycuji v sílícím stoupání a naposled točím pod základnu. Z dálky vidím jak ke mně míří Martin s Kájoou na tandemu a nalítává přímo pod mrak. Během pár otoček mě dostoupávají, mávají a mizí zpět směr Černá hora. Po nabrání výšky letím na ještě vzdálenější strniště bez valného úspěch a vracím se k přistávačce u kempu. Cestou zpět už nenacházím ani metřík a třistašedesátkami vytrácím přebytečnou výšku. Po dvě a čtvrt hodině přistávám, balím éro a už se těším až se všichni sejdeme u piva.

Jirka Zwiefelhofer

foto Ivča: Standa přistává na horní louce

foto Ivča: tandem na přistání

foto Martin Foral: balení rogal v Čisté

FOTOGRAFIE Z NEDĚLE

foto: Jirka v startuje v neděli

foto: Standa po startu

foto: pohled na Černou Horu v neděli

foto: Honza Ptáček na Moyesu

foto: rogala nad Černou

foto: Topfex klouže do Čisté

foto: přistávačka u kempu v Čisté

foto: Honza a jeho top landing

Pondělní Jeviněves

2011-05-31T12:32:00.001-07:00

Na pondělí vědci předpovídali silnější JV vítr. Vzal jsem si tedy rogalo do práce s tím, že risknu výlet na Jeviněves. Chvíli po šesté opouštím Prahu a v půl sedmé stojím na hrance u Mělníka. Parkoviště je přeplněné auty, ale ve vzduchu stojí jen dva padáčkáři, fouká totiž zdravá desítka. Startuji kolem sedmé a je z toho pěkná podvečerní svahovačka, postupně se slábnoucím větrem přibývá padáků nad kopcem a když jich je něco kolem patnácti, opouštím prostor:-).

Modelářskou kameru jsem tentokrát umístil na kýl a vzniklo z toho následující

video:

Letu zdar, Zbyněk

Nedělní Raná

2011-05-09T10:32:00.000-07:00

Meteorologové na neděli předpovídali SV-V vítr, který se měl postupně stáčet k jihovýchodu. Ráno tomu však bylo jinak a v Praze foukal docela vydatný severozápad. Kolem poledne už ale Raná dávala směr 80 stupňů a když se na webkameře objevil první padák, neváhal jsem a vyrazil směr Louny. Po příjezdu na parkoviště pod kopcem mě pan Strach zkontroloval papíry a mimo to jsem se dozvěděl i skóre hokejového zápasu Česko-Rusko. Koho by ale zajímal "přízemní" hokej, když fouká 9 m/s na kopec, že.:-) Na padáky to bylo už moc, takže kromě jednoho dospělého větroně jsem měl Ranou jen pro sebe. Nakonec z toho byla hodina a půl v laminárku. Co víc si přát?:-)

Start...

Nad kopcem...

Letu zdar, Zbyněk

Úterní Raná aneb pasátek s rogalem

2011-04-21T08:22:00.000-07:00

Začalo to nevinně. Je úterý, venku krásně. Jezevec v ranském fóru zmiňuje vysokou pravděpodobnost večerního pasátku. Utíkám z práce, Prahu opouštím v 16:30, vrchol Rané zdolávám v osobním rekordu a rychle stavím nového
(pro mě nového:-)) Extralita. Chvíli před půl sedmou startuji a užívám si klidného vzduchu. Moyes je první éro s napínákem, na kterém jsem kdy letěl-člověk by neřekl, kolik se díky tomu dá zažít legrace.

Po startu se pár minut držím na úrovni svahujících padáků, pak zkouším Extroše napnout a najednou koukám na vrchlíky zeshora:-). Ve vzduchu není tlačenice, pasátek funguje, prostě typická ranská pohodovka. Jediné, co mě trochu zneklidňuje, je fakt, že si nemohu vzpomenout, v kolik že je západ slunce. Nakonec jsem přistál po hoďce a půl a jak se později ukázalo, dalo by se ještě čtyři minuty legálně létat:-). Trochu jsem experimentoval s uchycením kamerky a vzniklo z toho následující

video:

Letu zdar,
Zbyněk

Dreaming Awake-trailer k filmu o závěsném létání

2011-04-03T04:43:00.000-07:00

Na internetu lze najít celou řadu videí o létání na rogalech. Mezi zcela vyjímečné filmy patří ty, které natočil David Aldrich. Podívejte se na krátkou ochutnávku-jedná se o trailer k nově připravovanému filmu. Další krásné záběry, pocházející z paluby vrtulníku Robinson R 44, můžete shlédnout na webových stránkách filmu.

U Emila "doma" - Michal Schwarz

2011-03-29T06:00:00.000-07:00

"Velcí chlapi musejí dělat velká rozhodnutí." Tak nějak by se dal nazvat včerejší den. V úvahu přicházely dvě možnosti - jet na ranou s Martinem zalítnout Laminára, nebo s Luďkem na Černý Vrch, oblíbené působiště (v ČR) Emila Dvorožňáka. První možnost byla poslední šance než Martin odjede, ale u druhé možnosti byla šance na lepší zalétání si, a navíc jsem potřeboval od Emila přebalit záložák, dřív než odjede do Itálie. Musel jsem se tedy rozhodnout zda "naštvat" Martina nebo Boha Termosku, jak s oblibou říká Luděk. Martine promiň, ale Bůh Termoska je prostě Bůh Termoska! První plán byl tedy odsunut na neurčito a jelo se lítat!

foto: pohled na start

Počasí se z ideálního bohužel změnilo na blatouchové. S mírnými obavami jsme dorazili na start a postavili křídla. Emilovi se do toho z počátku ani moc nechtělo a křídlo prozatím ani nesundaval. Po základním seznámení s terénem jsem šel na řadu jako první. Vítr šel přímo na kopec a Bůh Termoska, který to počasí zas trochu vylepšil, Luděk i Emil mi dali najevo, že je na čase letět. Pomohli mi na rampu (mimochodem šlo o můj první start z rampy :-) ), a pak už to šlo ráz na ráz. Rozeběhnout, nějak se nasoukat do buliše a zatočit k hraně kopce...

foto: cca 1200m výšky nad přistávačkou

Vše se naštěstí podařilo a já se začal rozkoukávat - kde že je vlastně ta přistávačka, zda tam doletim, co že mi to vlastně vário napovídá, jestli to někde "nosí" atd. A opravdu! Pomaloučku se mi dařilo stoupat až jsem se dostal nad kopec. Tahle první fáze byla asi nejtěžší, pak už to šlo snadněji. To už jsem pochopil že na přistávačku hned nepoletím a zapnul jsem se v postroji. Následovala první 360-tka, druhá, třetí... Vário mi přikyvovalo, že můžu klidně točit, a tak jsem točil :-)

foto: Luděk se přibližuje na přistání

O chvilku později jsem si mohl vychutnat start v podání Luďka z ptačí perspektivy, a dále sledovat, jak se "škrábe" za mnou :-D. Místama to ve vzduchu se mnou trošku tančilo, ale nastoupal jsem až do 960m nad strat, rsp. 1260m nad přistávačku, rsp +- 1650mnm. To už jsem byl ale docela vzadu za kopcem a rozhodl se vrátit s tím, že předtim pro vás udělám pár snímečků. Stihl jsem udělat jen tři, pak došlo na ono pravidlo že "kde je stoupák, je i klesák" a vário začlo řvát jak o život. Místama jsem šel i 5,5m/s dolu a né a né z toho vyletět. Je to podobnej pocit, jako když sedá jumbo a pracně nastoupaná výška byla "tatam". Začal boj o návrat nad kopec. Zkrátka jsem zaváhal a ne/prostupnost Magica mi to dala nejevo v celé své kráse. Na kopec se mi vrátit nepodařilo, vyšlo mi to akorát s drobným zracováním na přistávačku. I tak z toho bylo krásných 33 minut a překonání mého dosavadního výškového rekordu :-).

foto: Emil přistává

Luděk se ještě pěkných pár minut "vozil", ale pak šel taky na přistání. O chvíli později odstartoval i Emil. K tomu nemám moc co říct, snad jen že opradu UMÍ! Následoval výjezd pro auto, sbalení rogal, a po Emilově přistání se jelo ještě přebalit záložák a domů. Dorazil jsem ztrhanej jak pes krátce před půlnocí, Laminára zalítlého nemam, ale jestli bych měl litovat nevím, neboť to polétání za to stálo!!!

Luděk se dal na paraglide aneb konec rogalistů v čechách :-(

Odpolední Raná

2011-03-28T06:46:00.000-07:00

V neděli jsem vyrazil za Martinem na Ranou vyzkoušet nový postroj. Bohužel se to trochu zadekovalo a tak první let byl docela rychlá záležitost-než se člověk pořádně rozkoukal, stál dole na poli:-). Protože to bylo fakt krátké, rozhodl jsem se vyškrábat nahoru podruhé. Byl už podvečer, nahoře skoro nefoukalo a tak jsem se po startu vydal nad nahřátou vesnici. Vário začalo pípat a docela dlouho se tam dalo povozit-zkušenější by z toho určitě dostali víc:-). Pro inspiraci jsem sestříhal krátké video, natočené pomocí modelářské kamerky:

Letu zdar, Zbyněk

Den, kdy bylo takřka vše perfektní-Standa Kozderka

2011-03-27T00:57:00.000-07:00

Je středa a já zjišťuji, že i dnes se nic nezměnilo na příznivé předpovědi pro čtvrtek. Poptávám se, kdo by šel lítat, ale nikdo nemůže. Hmm... Tak to abych vyrazil sám. Nechce se mi, protože jsem nebyl létat už déle než půl roku a tak by se nějaký parťák hodil. Jenže smůla, všichni známí něco mají. Co nadělám - třeba na tom budou stejně i padáčkáři a já budu mít oblohu jen pro sebe. Ve čtvrtek dorážím na Ranou pěkně na pohodu kolem poledne. Na parkovišti už je pár aut, ale jen dva padáky ve vzduchu. Objevuje se jeden padáčkář a smutně prohlašuje, že "...dneska je to tak pro vás...". Bezva, usmívám se. Už si ani nepamatuji, jaké to je létat, takže čím méně lidí bude ve vzduchu, tím méně méně jich bude překážet mně a já jim. Vyvleču věci do sedla, kde smutně postává pár padáčkářů co čekají, zda to nezeslábne. Většinou marně a tak se postupně přesunují pod sedlo. Po chvíli dorazí dva další (a podstatně zkušenější) borci s bezstožárky. Postaví odstartují a zmizí pryč. Tak dobrá, sedlo mám pro sebe, vítr tak akorát, tak jdu na to...

PS: Kdo ve čtvrtek 24.3.2011 nešel létat, udělal velkou chybu, protože to byl perfektní den.

Standa blatouchář - předseda Pražského svahovacího kroužku

Odvíjení rogal v Hradčanech - Michal Schwarz

2011-03-21T04:13:00.000-07:00

V sobotu večer mi psal Luděk, že v neděli vyrazíme do Hradčan, domácího prostředí "konkurenčního" odvijákového kroužku Jirky Nádvory. Časově se mi to moc nehodilo a zkomplikovalo mi to plány, ale byl jsem ujišťován, jak bude super počasí, jak už se "pod dráhou topí" apod.

foto: zátiší s rogaly

Plány jsem tedy překopal, budík nařídil na šestou ráno (v neděli na 6:00!!! přičemž spát jsem šel v jednu... pozn.red. pro pražskej svahovací kroužek :-D), honem nachystal a nabil věci - foťák a vário, a v sedm vyrazil směr Rakovník. Tam jsme já, Lukáš, Petr a Luděk naskákali jak ukrajinci do jeho červené dodávky a vyrazili směr Hradčany. To super počasí ale s náma asi nejelo, neboť v Hradčanech bylo místy zataženo a zima!

foto: Dan startuje

"Domácí" dorazili chvilku po nás. Nevím jak to dělají, ale snad každý z nich v tom vzduchu nějakou tu bublinku našel, já našel leda klesáky. Vůbec celá naše parta na tom nebyla o moc líp, ale můžem to alespoň svést na neznalost tamního terénu :-). Přesto jsme si všichni příjemně polétali, stále jde spíše o zkoušení nové techniky než o "hon" za nejlepšími výsledky. I tak jsem si připsal něco málo přes půlhodinku ve vzduchu. Já osobně stále, troufám si tvrdit že úspěšně, pracuji na přistáních než na točení termiky a v nejbližších dnech se chystám na přechod na Laminára.

foto: start v podání Luďka

Při posledním blatouchu pozdě odpoledne jsem i stihl vyndat foťák a udělat pár snímečků...

Závěrem mohu ještě podotknout, že "konkurenci" se daří velmi dobře, s létáním nás zatím strkají do kapsy a máme/mám ještě hodně co dohánět, ale na naší obranu mohu říci že Luboš, který přijel sólo autem, předvedl několik ukázkových přistání a dokázal že umí,

foto: Lubošovo přistání

Luděk je zase Bůh špagátu a Lukáš se hodně rychle spřáteluje se svým novým Laminárem. Zkrátka nejezdit s touhle partou lítat by byla velká chyba, a ikdyž předpověď Luďkovi úplně nevyšla, myslím že "zabitého" dne litovat rozhodně nemusím...

Sobotní Raná z paluby modelu

2011-03-07T00:40:00.000-08:00

Pěkné počasí vylákalo tuto sobotu jak rogalisty tak paraglidisty na Ranou u Loun. Vigo se svým modelem "kombat" a FPV systémem zachytil sobotní atmosféru na kopci.

video:

Přechod na bezstožárové rogalo - Lukáš Hegr

2011-03-03T22:13:00.000-08:00

Jelikož jsem novopečeným majitelem bezstožárkového křídla značky Icaro 2000 Laminar 14 MR700, pokusím se zde předat svoje první dojmy z letu.

foto: rogalo u původního majitele v Rakousku

Nejprve musím říc že první let nebyl původně plánovaný a bezstožára jsem vzal spíše kvůli pochlubení se z novým obalem. Místo a hvězdnou setavu již popsal Michal ve svém článku tak se tím nebudu zdržovat. Po příjezdu jsem se vrhl do stavby svého starého křídla MOYES XS. Po vsunutí pár vzpír, se mi nezdál směr kýlu, který šel nezdravě k jedné straně a po konzultaci s ostatními piloty jsem došel k závěru, že by se na křídle letět asi nemělo. Sbalil jsem křídlo a smířil jsem se s tím že dnes budu pouze vlekařem.

Bylo krásné počasí a mě přišlo velice líto si po dlouhé době opět nezalítat a tak jsem se rozhodl po konzultaci s kolegy vyzkoušet nové křídlo, které jsem ještě sám osobně neletěl.

Déle jsem neváhal a křídlo sundal ze střechy a začal jsem urychleně skládat. Stále jsem si nebyl jistý zda-li poletím a nebo provětrám pouze plachtu. Až teprve po postavení se mi začalo honit hlavou co to vlastně dělám. Křídlo po koupě letělo pouze jednou, a to ve zkušených rukou mého instruktora Martina.

video: zálet rogala na Rané

Kamarádi, ale nezklamali a začali připravovat škodolibě fotoaparáty k dokumentaci. Podpora k letu byla tedy silná a argumenty proč letět byli taky silné, "letí to letí, letí to rovně, technická je, pojistka taky, tak co.“ Udělám poslední kontrolu kluzáku, úvazku, přidělám vario a GPS.

Jen co se Luboš se svým Combatem ladně odlepil od dolči, hrnu se hned na řadu . Hned jak přijel odviják, kluci mě připnuli k lanu a já jsem ulehl. Po krátké domluvě s Luďkem o průběhu vleku se auto svižně rozjelo. Po 10m se křídlo lehce vzneslo a bez jakékoliv korekce směru poslušně následuje auto. Přichází signál od Luďka k přepnutí , přitahuji hrazdu, lano se na krátkou chvíli povolí a já se přepnu na dolní vypínač. Lehce povolím hrazdu a křídlo začne strmně stoupat a stále drží perfektně směr. Rozdíl se starým křídlem je nesrovnatelný. Rychlost mu nedělá problém, mohu klidně přitáhnout hrazdu a následovat auto aniž bych stoupal. Během vleku několikrát zkouším zrychlit nebo zpomalit, ale všechny režimy letu jsou plynulé a naprosto nezáludné. Pouze cítím vyšší sílu v tahu hrazdy, která mě táhne, ale to už auto zpomaluje a já se vypínám.

video: start na odvijáku

Hned se otáčím a směřuji k přistávací ploše protože mám jenom 220 m výšky. Nad přistávačkou mám asi 100m , udělám širokou plochou zatáčku a asi v 70m se rovnám do směru přistání. Stavím se v postroji a jsem poměrně nervózní z výšší síly v hrazdě. Poprvé se pokusím uchopit rukou trapézku, ale jednou rukou hrazdu neudržím a ta mi utíká – rychlost výrazně klesá. Znovu chytám hrazdu a přitahuji. Dělám druhý pokus a chytám trapézku, tentokrát úspěšně přehmátnu i druhou rukou. Síla potřebná k přitažení je značná ale křídlo poslušně klouže až do metrové výšky kdy letí ještě asi 15 metrů a né a né upadnout pak už ze zvyku silně odtlačuji. Udeřím kýlem o zem ale ustojím to, křídlo je v pohodě a já taky.

Zde je pro mě taky velký rozdíl od starého křídla v síle potřebné k odtržení proudnic. Laminár neklade podle mě téměř žádný odpor při odtlačení, což je možná způsobeno i tím, že mám úvazek posunutý o jednu díru do zadu a napnuto na 1/3. Hned po přistání posouvám úvazek o jeden otvor dopředu na výrobcem označenou ideální polohu a hned se hrnu znovu na dolinu.

Opět startuji a jako při prvním letu rogalo pozvolna stoupá, síla v hrazdě je o poznání menší ale možná by to ještě sneslo posunout o jednu pozici dopředu. Jsem přímo nadšený jak se křídlo lehce nese vzduchem a to i když rychlostní sonda ukazuje 70km/h a i při této rychlosti se dá stále přitáhnou hrazdu více bez toho aby křídlo někam utíkalo, nebo se začlo houpat ze strany na stranu jak jsem zvyklí ze stožárkového křídla. Po vypnutí asi ve 300 metrech zkouším 360tku nejdříve jednu pomalou kolem 35 km/h a hned druhou trochu svižnejší ale téměř nepoznávám rozdíl co se týče sil v hrazdě nebo velikosti opadání. Laminár nemá snahu sklouzávat a utahovat zatáčku ani z ní vyklouzávat prostě jen drží mnou zvolenou stopu bez toho abych musel nějak zasahovat.

Výšky mám dost a tak přitahuji hrazdu co mi ruce dovolí a zrychluji. Rychlost se ustálí na 86km/h, chvíli si užívám rychlost, ale to už jsem nad přistávačkou a musím točit na přistání. Tentokrá přehmatávám z hrazdy pomaleji a při menší rychlosti. Síla, kterou musím přitahovat hrazdu je daleko menší ale stále nějak výrazně zrychlit při přistání mi nejde. Připadám si jako na atlasu rychlost téměř žádná ale křídlo je stále stabilní, tentokrát odtlačuji o něco menší silou a pohodlně dosedám. Sice jsem opět přelétl přistávačku o 50 metrů, ale to vychytám časem rozpočty mi nikdy nešli. Určitě se musím naučit přistávat s brzdícím padáčkem. Další tři starty probíhají ve stejném pohodovém duchu alespoň z mého pohledu.

Když bych to měl shrnout mé postřehy z přechodu na bezstožár, byly to určitě klidnější starty za odvijákem 100%, plynulejší a pohodlnější ovládání jak při nízkých tak při vyšších rychlostech. Přistání mi přijde daleko citlivější ale i tak stabilní, nezáludné a pokud dojde k nějakému vybočení je to pouze vinou mého řízení ale kolečka na hrazdě to umí zachránit. Celou dobu jsem létal na 1/3 napnutém příčníku, v bezvětří a naprosto klidném počasí nad terénem, který velice dobře znám. Pokud se někdo obává přechodu na beztožárka, moje zkušenost říká že se není čeho bát. Základem je dobře zalítnuté křídlo, pečlivá příprava a konzultace s pilotem, který má zkušenost s daným typem a nejlépe s pilotem který letěl na daném křídle. To jestli už provedete první let z kopce nebo jiným způsobem už je podle mě jedno, volil bych to podle toho v čem jste si jistěší.

Jeviněves opět nezklamala

2011-03-03T12:08:00.000-08:00

Ve čtvrtek jsem se pohyboval v okolí Mělníka a tak jsem s sebou pro jistotu vzal i rogalo, když by to náhodou vyšlo na posvahování na Jeviněvsi. Při příjezdu na kopec už bylo z dálky vidět několik padáků ve vzduchu. Vítr tou dobou sílil přes hranici 10 metrů, takže postupně všichni přistáli (lehce pozpátku) na poli. Postavil jsem Zephira a šup do vzduchu!

Chodilo to asi do 100 metrů nad start, prostě pohoda...Po přistání byl o Zephira docela zájem, tak třeba někdo z PG pilotů v budoucnu rozšíří naše řady.

Letu zdar, Zbyněk

Vyhánění pavouků z rogal - Michal Schwarz

2011-02-27T13:20:00.000-08:00

Počasí se trošku umoudřilo, ranní mrazíky přes den nahradily plusové hodnoty a nastal čas probudit se ze zimního odvijákového spánku. Ráno jsem si zajel půjčit auto, naložil věci a vyrazil směr Kožlany. Jako první byl na místě Luděk, krátce po mně dorazil i Lukáš a chvíli na to Luboš. Žádná velká sešlost to sice nebyla, ale na první předjarní prolétnutí, rozpomenutí se co že to „špagát“ vlastně je a vyzkoušení nové techniky naprosto ideální.

A že novinek pár bylo! Já si přivezl na vyzkoušení „nový“ postroj, Lukáše čekal přechod na Laminára a dále se učí používat svoji novou GPS navigaci atd.

Po celou dobu panovala veselá nálada, kterou některé příhody ještě umocňovaly… Všichni jsme si krásně zablatouchovali a objevili svá slabá místa – někdo zapracuje na přistání tak, aby mohl letět i podruhé, někdo zase na volbě terénu pro přistání, a když už sedá do dobře hnojené trávy, tak rozhodně ne na břicho, někdo se nebude té dolči pouštět jednou rukou dřív a jako poslední, ten co navíjí lano nebude koukat kde co lítá :-D.

Zkrátka přípravy na příchod nové sezóny jsou v plném proudu a kdo seděl doma u kamen zaváhal!

video: Lukáš a jeho start s Laminárem

video: Lukáš na přistání

Bezpečná vzdálenost je relativní pojem

2011-02-21T11:02:00.000-08:00

Předpis nám říká, že bezpečnou vzdáleností je "taková vzdálenost od země, svahu nebo jiného kluzáku, která umožňuje let bez rizika srážky." Že to může být poněkud relativní pojem dokazují rogalisté ze San Francisca. Nezbývá než dodat ono známé "tohle doma raději nezkoušejte".

Na následujícím videu uvidíte nejen mistrně zvládnutou skupinovou slétanost nad mořskými útesy, ale i dechberoucí záběry z létání v blízkosti unikátního vlnového oblaku.

video:

Podvečerní létání na Železných Horách

2011-02-06T15:05:00.000-08:00

S Lubošem jsme po ranním váhání nakonec vyrazili směr Podhořany. Od původního záměru startovat na zatáčce jsme rychle upustili a jeli se podívat na nově upravené startoviště Andrlák.Svěží a stabilní vítr na startu přímo do průseku nás v půl čtvrté posílá do vzduchu a tak si ještě můžeme hodinu a půl plachtit nad svahem v záři zapadajícího slunce.

Rogala na Kanárských ostrovech

2011-01-31T23:38:00.000-08:00

Ostrov Lanzarote každou zimou přitahuje rogalisty hlavně z Evropy na rekreační polétání. Před loňskými vánoci se na ostrově konaly otevřené závody "Open de Canarias de Ala Delta", ve kterých byla odlétána dvě kola vlivem stávky v letecké dopravě a počasí. Soutěže se účastnil i Manfred a kupodivu zvítězil. Výsledky soutěže najdete zde.

Před deseti dny se objevilo na Vimeu video od Roberta Schwarzenbachera z volného létání nad ostrovem. Nutno říct že přibyl další krásný kousek z našeho leteckého sportu.

video:

Pátek nad Jevínkou

2011-01-28T10:53:00.000-08:00

Ten směr větru se mi už od rána zdál podezřelý-měl foukat SV-V, ale v Praze se to tvářilo spíš jako JV-V, navíc docela pěkné síly:-) Co naplat, místo práce hurá směr Jeviněves! Na kopci už poletovali dva padáčkáři, tak nebylo na co čekat. Ve vzduchu byl nádherný klídek, Zephir letěl prakticky sám a tak jsem se odvážil něco nafotit.

Radost mi lehce kazil nedopnutý postroj (něco se připletlo do zipu) a trochu jsem díky tomu mrznul, ale nechtělo se mi přistávat:-). Nakonec někdo po hodince vypnul vítr a idylce byl konec.

Pěkné to bylo:-)
Letu zdar, Zbyněk

Jaro na Lísku

2011-01-25T09:50:00.000-08:00

O tom, že i v lednu může přijít jaro, svědčí druhá letošní neděle. Martin se do telefonu zmínil, že bude učit na Lísku. Celkem jsem neváhal a vyrazil za ním, vyzkoušet si poprvé v letu "nového" Zephira. Po příjezdu na kopec jsem se nestačil divit, jak je venku teplo a krásně...

foto: leden na Lísku...

Na kopci už pilně cvičila Lenka s Danou a přijel taky Lukáš se svým krásným, nově pořízeným, Laminárem.

foto: Lukášův Laminár

Zpočátku byly podmínky ideální a mohl jsem si poprvé skočit na Zephirovi-myslím, že si budeme rozumět:-)

video:

Bohužel se později vítr úplně otočil a závěsným radovánkám byl pro ten den konec. Paní zima se pak během pár dní opět vrátila, viz fotografie ze Zdejčiny o týden později.

Sezóna už ale pomalu klepe na dveře:-)!

Letu zdar, Zbyněk

Novoroční Raná - Michal Schwarz

2011-01-07T02:01:00.000-08:00

Zima je v plném proudu a jediný krásný pohled na ní je nanejvýš z tepla domova. Přesto ve mně více jak tříměsíční pauza vzbuzovala touhu podívat na svět opět z ptačí perspektivy. Koneckonců co by to také bylo za přivítání Nového roku! Proto jsem byl od 31.12. v kontaktu s Luďkem a začali jsme plánovat společné polétání. Původně zvažovaná sobota se však tvářila všelijak, neboť na JZ kopec foukal čistý Z, ale na druhé alternativě směřující na Z byl JZ… Klasika!!! Vše se tedy posunulo na neděli 2.1. s tím, že uvidíme ráno podle větru, ale že vše hraje do karet proslulé Rané. Z toho jsem radost ale vůbec neměl. Předpověď byla nejasná, vítr měl ustávat a točit se skoro až na JZ. Navíc vzdálenost 100km, zima a představa vláčení sněhem do kopce s křídlem na rameni mi na povzbuzení nepřidávala.

foto SpeedBar: Raná

Nedělního rána jsem po shlédnutí předpovědi chtěl celou akci vzdát, ale Luděk mi ujišťoval, že to klapne a ať koukám vyrazit. Silnice byly ten den naštěstí poměrně dobře sjízdné a kolem půl dvanácté jsem zaparkoval u Skleníku. Všichni ostatní už byli na místě a někdo už měl dokonce i nahoře připravené křídlo. Sešli jsme se tu poměrně v hojném počtu. Kromě mě a Luďka dorazil i Lukáš (věrná trojice byla kompletní J), prý Petr, ale já myslel že je to Standa, „Emilovi příznivci“ – Dan a Koďas, skupinka padáčkářů a modeláři. Stále jsem nebyl z panujícího počasí nijak nadšen, ale doufal že to snad půjde. Vynesl jsem Magica nahoru, pozdravil se s přítomnými a na sáňkách (další dík na stranu Luďka J) sjel k autu pro zbytek věcí. Podruhé do kopce jsem šel jen s postrojem v batohu. Nutno podotknout že tohle padáčkářům opravdu závidím!!!

Tou dobou se nad kopcem již vozili Dan s Koďasem. Místy se sotva drželi, jindy měli zase 100m výšku. V průběhu stavění křídla mezitím odstartoval i Standopetr J, který po dlouhé pauze neriskoval a raději letěl rovnou od kopce na přistání. Byl tak ten den jediný, kdo dal „blatoucha“. Zklamaný ale rozhodně nebyl, naopak zářil radostí že to úspěšně zvládl. Další v pořadí letěl Lukáš, který start v daných podmínkách trošku podcenil, ale následně ukázal, že to umí… Když chce! Chvíli posvahoval, a pak se vydal taky na přistání. Přišla tedy řada na mě, neboť mi tam Luděk nechtěl nechávat samotného, aby mi případně se startem pomohl (já se snad uděkuji J). Místo toho tam trpělivě dál mrznul! V poslední fázi příprav jsem zjistil, že se mi nedaří „nacpat“ všechny věci do postroje tak, abych ho zapnul. Nechtěl jsem už dále zdržovat, a na kopci je zkrátka nechal, že se pro ně pak vrátím.

foto: členové kroužku přátel odvíjení na vrcholu Rané

Samotný start byl bez nejmenšího problému. Probíhal za Luďkovi asistence, za což mu nesmírně děkuji!!! Hned poté jsem otočil pravou zatáčku ke kopci a už se „vozil“. Vítr byl dostatečně silný a po trošce pendlování tam a zpátky jsem úspěšně nabíral výšku. Za chvíli jsem dosáhl 100m nad kopcem a stále sledoval Luďka čekajíce kdy se ke mně přidá. Ten však stále nestartoval. Podmínky byly opravdu dobré, nebýt té zimy, tak dokonce výborné a já stále pomaloučku ale jistě, dle informací z varia, stoupal. Uběhlo půl hodiny a Luděk stál pořád na zemi. Začínal jsem mít obavy jestli se mu něco nestalo a vyčítal si že tam jen tak poletuji díky jeho pomoci, zatímco on ještě ani neodstartoval. Vítr ještě zesílil, místy jsem se musel držet i přesně v jeho směru a hranice 250m se nezadržitelně blížila (pozn.red. zadržitelně, ale proč bych to dělal J). Říkal jsem si, že to snad ani není možné. Bylo! Můj maximální dostup toho dne se zastavil na krásných 313-ti metrech, kdy jsem se po hodině již notně promrzlý a vysílený vydal na přistání za klukama.

Chvilinku to trvalo, přeci jen má prostupnost proti větru nebyla nijak zázračná, ale povedlo se. Nad nimi jsem udělal pár 360-tek pro vytracení výšky. Můj odhad nebyl, řekněme, zcela přesný. Nad zemí jsem začal „padat jako šutr“ víc než jsem vůbec čekal a kvůli nasměrování jsem se stihl v postroji přitáhnout jen asi z 1/3. Pouštět se jednou rukou hrazdy nebylo v tu chvíli dále možné. Přistál jsem na pruhu širokém 50m lemovaném pár stromy a keříky, asi 30m od kluků kteří byli na druhé straně silnice. Ukázkové to sice nebylo, ale vyloženě „klofanec“ také ne – takže úspěšné!

foto: Luděk před startem

foto: Petr na startu

Přibližně tou dobou za pomoci dvou náhodných turistů konečně odstartoval i Luděk a také si, až na nevydržitelnou zimu, chvilku příjemně posvahoval. Mezitím jsem si ještě jednou vyšlápl kopec pro ony věci co jsem nahoře nechal, a opět, nebýt již zmíněných sáněk, bych se musel i dolů trmácet po svých. Tím skončil úspěšný (bohužel jen pro nás rogalisty) letový den a krásně jsme tak přivítali nadcházející novou sezónu…

Beach Flying aneb Vánoce u Durandů

2010-12-17T02:07:00.000-08:00

Zatímco naši vlast každý den zasypává sníh...

...v Austrálii si Jonny Durand užívá předvánoční atmosféru o poznání jinak.

Jen co vysušil svůj Moyes Malibu po ustavení světového rekordu a přistání na mořské hladině, vyrazil opět létat. Jak se lze bavit na duně s převýšením 1m můžete vidět na následujícím videu.

video:

Další krátký pozdrav z ostrova na konci Evropy

2010-11-26T15:57:00.000-08:00

Ahoj, ahoj...

abych se přiznal, tak poslední dobou nemám moc času psát do blogu a bohužel ani lítat. Už jsem na konci semestru ve škole a tak se na mě valí úkoly, projekty a zkoušky ze všech stran.

Dnes mi ovšem kamarád poslal krásně sestříhaný video z jedný naší létající soboty u nás, kdy jsem ještě čas na lítání měl. A tak se mi to video líbí, že se s ním musím podělit. Předem vás upozorňuju, že můj start ani přistání není nijak technicky dokonalý, ba naopak bych si za to nafackoval, ale jak říkají zdejší: "Každý přistání, od kterýho odejdeš živej, je dobrý přistání", což mi dovoluje na ty chyby aspoň na chvíli zapomenout a krásně si zase užít ten sobotní let.

Mimochodem, doufám, že ti teď Martine z tohohle irskýho sloganu nestojí vlasy hrůzou, protože vím, jak si potrpíš na dobře odvedenou práci za hrazdou. Ale tihle lidi tady prostě berou všechno s ohromnou rezervou a ani se jim nedivím. Zdejší podmínky prostě neumožňujou trénování k dokonalosti.

Jo, a jen bych rád dodal, že druhý rogááálista na Calypsu má už ve svých 26-ti letech 15-ti letou praxi s padáčkem (jeho otec je ten s tandemem na konci videa), ale právě minulý rok se překonvertoval na rogalo a nemůže si to vynachválit. Říká, že se na něm hlavně cítí bezpečněji a je to mnohem hezčí a rychlejší polítání. Má recht... a jsem rád, že je jedním z těch, co včas prokoukli :) Slovo od takovýho zkušenýho člověka má váhu, a tak doufám, že takhle osvícených lidí bude víc a víc přibývat :o)

Tak ať se vám to líbí jako mě... :o)
Kuba
"Fly high in life ... in heart!"

video:

Nový světový rekord v zajímavé rogalistické disciplíně

2010-11-17T11:32:00.002-08:00

Jonny Durand ustavil v Sydney před zraky 30 tisíc diváků nový světový rekord v netradiční disciplíně. V rámci akce zvané Red Bull Flugtag odstartoval z rampy těsně nad vodou a doklouzal do vzdálenosti přes 63 metrů, což byl do té doby platný světový rekord. Po vylovení pilota z vody se mohlo začít slavit...

Průběh "letu" je vidět na následujícím videu

Video Flytec Race and Rally 2010

2010-11-10T00:04:00.000-08:00

Pěkné video z letošního závodu na Floridě od 25.4. do 1.5. 2010

video:

Sobotní Raná aneb uragán nepřišel..

2010-10-31T15:00:00.000-07:00

Na sobotu meteorologové předpovídali silný JV vítr a tak jsme s kamarádem modelářem vyrazili na Ranou. Silný vítr se nekonal, ale i tak to bylo pěkné.

foto: startuje polomaketa L-13 SW Vivat

foto: romantika na kopci

foto:
po přistání-o rogalo se živě zajímali dva místní padáčkáři, možná v budoucnu rozšíří naše řady...

I když se na kopci pohybovala spousta pilotů i turistů, ve vzduchu kupodivu nával nebyl, prostě pohodový podzimní den. Pro ilustraci se můžete podívat na video.:-)

video:

Letu zdar, Zbyněk

Jak přistávat z kopce dolů

2010-10-23T03:23:00.000-07:00

Inspirováno časopisem Cross Country.

Nejčastěji nás nutnost přistávat z kopce zastihne nad neznámým místem na přeletu, kdy se terén z výšky jeví jinak než nízko nad zemí. Jak se správně rozhodnout, zda je dané místo pro přistání z kopce vhodné? Pokud je sklon terénu mírný, dá se přistát poměrně jednoduše a bezpečně. Se zvětšujícím se sklonem svahu a vzrůstající rychlostí větru záleží především na vašich schopnostech. V případě, že si nejste jistí sklonem terénu, je obecně řečeno lepší přistávat napříč. Při přistávání se pilot snaží vyhnout příliš brzkému odtlačení (a vyplavání) nebo naopak dobíhání. Pamatujte, že pokud přistáváte z kopce, měli byste mít k dispozici alespoň o polovinu delší plochu než obvykle. Zároveň je vhodné provádět závěrečné přiblížení na nižší (ale bezpečné) rychlosti-zkrátí se tím výdrž před odtlačením. Je důležité být trpělivý-kluzák pravděpodobně poletí dvakrát tak dlouho než jste zvyklí. Když si myslíte, že už je čas odtlačit, počkejte. Když si znovu myslíte, že už je čas odtlačit, ještě počkejte:-). Poloha pilota před odtlačením je zřejmá z obrázku.

Poslední a důležitou fází přistání je razantní a plné odtlačení. Pokud je kluzák vybaven VG, je vhodné mít lehce napnuto. Přistání výrazně ulehčí brzdící padáček nebo výklopný stabilizátor, který podstatně zhorší klouzavost. Je však vhodné si ověřit, jak se padák chová při pomalém letu-některé mají snahu se deformovat, což snižuje jejich účinnost.

Hodně štěstí:-)

Bivak s rogalem

2010-10-19T07:01:00.000-07:00

Nedávno mi přišlo několik výtisků časopisu Cross Country. Jejich cesta z Francie do Prahy se povedla až na druhý pokus, první balíček zmizel vinou pošty kdovíkde. Kromě časopisů na mě po rozbalení vypadlo i DVD s názvem Flight, plné skvěle natočených krátkých filmů (bohužel jen o paraglidingu). V jednom záběru se na pár vteřin mihlo rogalo bez příčníku neboli grifon, jehož výhodou je možnost sbalení na krátko (3,5 nebo dokonce 3 metry). Dle komentáře na něm Didier Favre letěl bivak o délce 444 km a podle informací z internetu později zvládl dokonce 1111 km!

Didier Favre

V čem vlastně bivakové létání spočívá? Princip je jednoduchý-odstartovat, pomocí stoupavých proudů odletět co nejdál a přistát někde nahoře na kopci tak, aby se druhý den po přespání ve stanu nebo pod rogalem či padákem mohlo pokračovat dál. Pokud pilot přistane v údolí, musí se pomocí svých vlastních sil dostat někam, kde se dá opět odstartovat. Pro představu doporučuju shlédnout video-bohužel není v angličtině, ale je na něm vidět brilantní přistávání v horách, výšlapy a nocování pod érem, v závěru pak oslava úspěšné "mise" otevřením láhve šampaňského a hraním na harmoniku (vše za letu) a spousta dalších triků...

Jonny Durand a jeho vítězný dokluz

2010-10-09T11:16:00.001-07:00

Takhle se slaví vyhraná disciplína...Jonny Durand na závodech v Santa Cruz.

video:

Ranské podzimní slalomování

2010-09-20T02:01:00.000-07:00

Tak jsem opět vyrazil na Ranou, motivován kumulky na obloze a SZ větrem, prostě počasím přímo ideálním, jak dosvědčovalo zcela přeplněné parkoviště pod kopcem. S rogalem jsem byl osamocem, všude spousta padáků a modelářů. Chodilo to krásně a tak jsem si mohl užít pěknou hodinku termiko-svahování v davu.

video:

Zdraví Zbyněk

Funfex - Rogalo v baťohu

2010-09-18T10:41:00.000-07:00

Létání není problém, když máte křídla. Jenže pro někoho může být problém mít to křídlo. Já bydlím v Irsku ve středně velkým bytě v prvním patře s malým schodištěm a ještě menším výtahem a pro mě to byl ten hlavní problém. Jak nacpat křídlo do takovýho bytu? Hlavně, když nikde okolo není nidko, u koho bych mohl tak velký křídlo v klidu přechovávat.

Uprostřed dumání nad touto myšlenkou mi Martin poradil pořídit si nějaký éro z dílny Finsterwalderu. Všechny jejich rogala mají tu výhodu, že se dají jednoduše složit do velikosti okolo 2 metrů (v závislosti na modelu). A tak netrvalo dlouho a stal jsem se šťastným majitelem Funfexu, se kterým si poletuju okolo stejně blaze jako ostatní a přitom si ho nosím domů v baťohu a skladuju pod postelí.

Pravda je, že postavení trvá trochu dýl (asi tak 20 – 25 minut), ale to jen pokud je v dvoumetrovym stavu a pořád zde existuje řada možností, jak si to více či méně urychlit. Časem stejně zjistíte, že to není velikánský rozdíl od jiných rogal a v některých případech to ani nehraje žádnou roli.

Ze začátku jsem si na něj musel trochu zvyknout, protože má menší trojúhelník, než na který jsem byl z létání na Atlasu zvyklý. Takže starty a přistání byly trochu nemotorný, což bylo ještě zesíleno nemotorností postroje s trubkama na zádech (myslím, že se tomu říká buleťák - nevím). Ale za chvíli jsem to dostal do ruky a teď si to už jen užívám.

Třeba včera jsem měl zrovna krásný odpolední polítání, který doslova vystihuje přednosti takovýho éra:

S kamarádem jsme vyrazili na pěkné místo zvané Galtees Mountains. Podle větru jsme nejdříve přijeli na nižší kopec, kde jsme se museli táhnout s věcmi z auta - přes plot a pár ostnatých drátů mezi poli - na asi půl kilometru vzdálený startovací bod. Já si hodil 23 kilový baťoh s rogalem na záda, do ruky vzal postroj s helmou a v pohodě proběhl překážkovou dráhou. Kamarád si s sebou táhnul výkonově podobný 30 kilový Airwave Calypso na rameni. Jenže se pak musel ještě jednou vracet pro postroj, takže já jsem si už za tu dobu stihnul postavit konstrukci a natáhnout plachtu. Ve finále jsme byli oba připravený vzlétnout ve stejný okamžik.

Ale bohužel zrovna vítr zeslabil na tolik, že jsme se rozhodli vyrazit na mnohem vyšší horu, kde už boční vítr ve skoro nulové rychlosti neměl žádný význam. Jéje, takže se to muselo zase sbalit. Jenže tentokrát už jen do dlouhého obalu, který si pro takové případy beru pořád s sebou, a tak jsme během chvilky hodili obě rogala kamarádovi na žebřík na jeepu. Na hoře to bylo okamžitě postavený a mohli jsme hned vystartovat do bezvětrna.

Ve včerejším sletu jsem si zkoušel udělat menší srovnání s Calypsem a zjistil jsem, že bych neměl problém s Funfexem doletět o pěknej kousek dál, než jsme si předem určili. Zatímco pro Calypso to bylo tak akorát a tak mě to hodně potěšilo. Uvědomuji si, že v tom samozřejmě může hrát roli i váha pilotů, aerodynamika ostatní výbavy a taky styl letu, takže to neberte tak moc doslova. Hlavní je, že Funfex nemá kvůli svojí snadné přenositelnosti nijak snížený výkon, jako je tomu s paraglidingem :-)

Jinak co se týče leteckých vlastností, tak se Funfex velice lehce ovládá a je tudíž vhodný jak pro začátečníky, tak i pro řádně zasvěcené. Běžně s ním létám kolem 35 km/hod. (max. jsem naměřil 46 km/h aniž bych se extra snažil), takže to sice na žádné závody není, ale dá se na tom opravdu krásně polétat.

A navíc vím, že až s ním poletím letadlem na výlet do Čech nebo kamkoliv jinam, tak díky jeho velikosti nemusím platit žádné extra peníze za nadváhu a nestandartní velikost, než jen jako kdybych s sebou vezl obyčejný surfovací prkno nebo golfový set. S tím mě napadá myšlenka, že čím víc s ním cestuju, tím víc s ním šetřím, až se mi nakonec jednou zaplatí sám :-)

No, není to báječný éro na svojí velikost?

Podvečerní Raná

2010-09-14T02:43:00.000-07:00

Standa od Martina zakoupil zbrusu nový postroj a protože si jej chtěl vyzkoušet, vyrazili jsme v neděli odpoledne na Ranou. Pasátek sice nedorazil, ale i tak to bylo prima.

Standa staví

Parawaiting:-)

Vítrpytel
Pomocí velkého množství lepící pásky jsem k hrazdě připevnil foťák, tak se můžete podívat na video...:-)

Letu zdar, Zbyněk

Staňkovka opět v provozu

2010-09-08T14:37:00.000-07:00

Středa 8.září a fouká JV. Stejně jako včera, kdy jsem si večer při pohledu na XContest zoufal, protože se na Staňkovce lítalo. Dneska to však nenechám jen tak být a hned po návratu z práce vyrážím směr Černošice. Za chabou hodinu a půl dorážím na kopec-Praha je Praha. Staňkovka přes léto poctivě zarostla a i když jsem se vybavil pilou, pohled na start byl dost deprimující-bez křovinořezu marný boj. Takže stojím na startu, fouká pěkně, ale éro nemá cenu rozbalovat, s těma keřema před startem nemám šanci. Po chvíli ale přicházejí padáčkáři Ondra a Martin, vybavení kvalitním zahradnickým náčiním-vrháme se na start a stříháme hlava nehlava. Největší keře jsou odstraněny a i když to rozhodně není golfovej trávník, odstartovat s rogalem se tam dá. Kluci odlétají jako první-mimochodem, kdo říká že na Staňkovce je vzlet s rogalem maso, ať si omrkne jeden padáčkářský start-jsou to
borci:-).

Celkem se drží, ale vítr jde docela z boku a tak chvíli po té, co jsem se vnutil do vzduchu, začínám hnít. Celkem mi to neva, i prodloužený slet je po předchozích útrapách fajn. Díky Pyrovi za odvoz nahoru pro auto a klukům za pomoc při úpravě startu-bez nich bych tam dneska byl jen jako divák. Každopádně až půjdete na Staňkovku lítat, můžete pokračovat v kultivaci, je to tam pořád docela těsné:-)

Letu zdar, Zbyněk

Hanggliding Challenge 2010

2010-09-02T02:20:00.000-07:00

V krásném prostředí Greifenburgu se ve dnech 21.8.-28.8. konal druhý ročník soutěže Hanggliding Challenge.

Výsledky závodu po třech platných disciplínách najdete zde.

Vítěz soutěže Matthias Kurzthaler natočil pěkné video, dokumentující průběh této akce:

Přesnost přistání Straník 2010

2010-08-31T01:06:00.000-07:00

Tento víkend se opět koná soutěž v přesnosti přistání organizovanou "Honzou" Belanem z Žilinského deltaklubu. V případě nepříznivého počasí se akce posouvá o týden později.

Více informací najdete na stránkách Hanggliding Straník.

Lidé s křídly netopýrů

2010-08-27T05:58:00.000-07:00

Nevím jak vy, ale přiznám se, že jsem zatím neměl v ruce jedinou česky psanou knížku o závěsném létání. Ačkoliv jako každý, kdo se zajímá o létání, čtu z této oblasti vše, co mi přijde pod ruku-na internetu, v časopisech apod., knihu čistě o bezmotorovém létání na rogalech jsem nenašel. Padáčkáři mají učebnici od Richarda Plose a publikace od Petra Dvořáka a další, ale rogalisté? Ne, počkat, vlastně nedávno mi v jedné knihovně padla do oka Formule odvahy (nakladatelství Olympia, 1980), která pojednává o různých sportech od potápění, skocích na lyžích až po automobilové závodění.

Jedna kapitola je věnována létání na rogalech, ale myslím že každého, kdo alespoň jednou popoběhnul s Danou na cvičné loučce, tato část knihy nenadchne. Ostatně, přečtěte si krátký úryvek:

„Pod vypnutou plachtou z dakronu, nahoře s jakousi anténkou, je řidič prakticky zavěšen zcela volně, sedí na širším popruhu a rukama se přidržuje hrazdičky, která nápadně připomíná instrument, na němž cvičí artisté v kopulích cirkusů. Hrazdička však zastává téměř všechny funkce řídícího panelu, jejíž pomocí se mění i těžiště draka. Odtlačením se posunuje do špičky, podvěsný kluzák klesá a zrychluje svůj let. Přitažením k tělu letec vlastně brzdí a provádí samotné přistání, které může být nejen měkké, ale snadno se provede až do klidného postoje. Změnou těžiště a natáčením hrazdičky do strany se řídí manévry do stran, krouživé pohyby, tak nabírá drak vzduch a plachtí.“ No, doufám že se podle toho nikdo neučil sám létat:-). Kvalitu textu alespoň kompenzuje pár dobových snímků z Rané…

Teprve před pár týdny jsem na internetu narazil na zmínku o knize Štěpána Macharta s názvem Lidé s křídly netopýrů.

Po chvíli googlování mi bylo jasné, že jí musím mít. Ukazálo se ale, že to nebude tak jednoduché. Kniha, vydaná v roce 1982 Jihočeským nakladatelstvím v Českých Budějovicích je občas k zapůjčení v knihovně, já jí koupil v internetovém obchodě až na Slovensku. Pravda, poštovné se rovnalo ceně knížky a to jsem ještě netušil, že místo dodání do 48 hodin na ní budu čekat dva týdny, „pretože česká pobočka mala celezávodnů dovolenku“. Knížku jsem začal číst hned cestou z pošty a přišel jsem kvůli tomu pozdě do práce-prostě jsem se začetl…Na dvou stech stranách se dočtete o počátcích závěsného létání v Čechách, o stavbě rogal podomácku a o prvních letových pokusech. Uvědomíte si, jak to dnes máme vlastně jednoduché-chcete létat, zaplatíte si kurz a létáte…Ruku na srdce, kolik z nás by dneska létalo, pokud bysme si pro prvotní poskoky museli éro postavit podle plánku doma na koleně a pak si ho ještě měli sami zalétat? Přidejte si k tomu totální nedostatek trubek a potahových materiálů a nezbývá, než před průkopníky hluboce smeknout. Při čtení o prvních úspěšných poskocích a krátkých letech se vám nepochybně vybaví všechny vaše zážitky ze seznamovacího kurzu…

Postupně se s autorem přesouváte do vyšších kopců, k létání v Tatrách, včetně sletu Chopku. Vypravíte se na útesy v Albeně a zažijete krásu tehdy neskutečných hodinových letů nad nudistickými plážemi, samozřejmě ještě v sedě (ve visu) na érech podobných Daně…A na závěr na vás dýchne atmosféra závodů v Egeru 1978 i první domácí soutěže na Rané.

Tahle knížka by měla být povinnou četbu pro příznivce závěsného létání. Myslím že jí zhltnou i ti, kteří jinak knížky nečtou, protože je psaná tak nějak hezky, lidsky. Na závěr si neodpustím krátký úryvek, který mi jako první padl do oka, když jsem knížku otevřel:

Je z kapitoly „Ó radostné cestování“ a popisuje část výpravy pro trubky na první éro:

„Pan vedoucí má dovolenou,“ oznámil nám jeden z prodavačů Domácích potřeb v děčínské Řetězové ulici. „A já vám mohu prodat jenom jednu sadu trubek.“
„Opravdu se v tom nedá nic dělat?“ zeptal jsem se smutně.
„Podívejte, svoje rozhodnutí může změnit jen vedoucí sám. Pokud ho najdete a přinesete mi od něho jiný pokyn, pak vám vyhovím.“
„Poradil byste nám, kde ho najít?“ zeptal se Pavel.
Poradil nerad, ale poradil-když jsme přijeli z takové dálky. Poděkovali jsme, skočili do trabanta a vydali se opět na cesty. Tentokrát jsme směřovali do lůna Jizerských hor.
„Hele-támhleten, co kulhá, to je on!“ prohlásil Pavel po chvíli, kdy jsme přejeli železniční přejezd.
„Proč zrovna ten?“ zeptal jsem se.
„Protože je rogalista, a ti všichni kulhaj.“

Tak až budete mít cestu kolem knihovny či antikvariátu, zeptejte se na tuhle knížku. Stojí za to.

Zbyněk

Pozdrav z Irska

2010-08-19T05:08:00.001-07:00

Už je to nějaký pátek, co jsem získal piloťák na rogalo a vrátil se zpět do Irska.Moc jsem toho tady nestihul, ale už mám aspoň kompletní výbavu a přes poslední 3 týdny se snažím lítat, jak jen to jde. Už mám teda trochu zdejších zkušeností, a tak se o ně chci podělit s váma doma. Když jsem se učil u Martina v kurzu lítat, tak se mě pár kluků zeptalo, jestli v tom Irsku vůbec budu mít kde lítat. S malou nejistotou jsem odpověděl, že určitě ano, ale sám jsem si dokázal představit jen málo kopců, kde by se to dalo. Doufal jsem, že mi těch pár míst, o kterých jsem lehce tušil, bude na lítání na celou tu dobu tady stačit. Věděl jsem, že to s lítáním na "zeleném ostrově" právě není moc dobrý. Vždyť jsem musel čekat přes 2 roky na to, abych se ve svým volnu naučil lítat, protože mezi těmi 6-ti miliony lidí, z nichž je tu jen 40 rogalistů, není ani jeden vyučující instruktor rogala. A tak jsem se bál, že ta rogalistická chudoba bude způsobená málo vhodnými místy a tím pádem i malým zájmem mezi lidmi.

Nakonec jsem se docela mýlil. Po zaregistrování se u Irské Hanggliding & Paragliding Asociace, jsem získal přístup k online mapě vyznačující všechna místa vhodná pro lety s jejich stručným popisem. S překvapením jsem zíral na tu hromadu teček na mapě, z nichž jsem dosud stihnul spokojeně vyzkoušet tři. Takže nedostatek kopců rozhodně nemůže být příčinou problému.Jinak, ta asociace zde hraje z části podobnou úlohu jako LAA ČR a je takovým deštníkem pro příznivce obou sportů, ale hlavně pro její členy zařizuje povolení pro startování a přistávání na soukromých pozemcích místních farmářů. Ani jeden kousek země tu není neoplocenej a každý kopec nebo hora je taky soukromý pozemek. Farmáři jsou sice většinou hodně přátelský, jak je o Irech známo, a tak by s nima neměl být problém se domluvit i osobně. Jakmile však máte na helmě nálepku IHPA, mají zaručeno, že jste pojištěný a splňujete další podmínky (jako třeba i podepsání reversu) a každý vás hned nechá na pokoji. Jak jsem pochopil, IHPA je asociace řízená spíš hrstkou nadšenců v jejich volném čase a tak sice vědí, kdo má jaký křídlo, ale není to žádný přísný registr leteckých zařízení - takže nepožadujou jejich technickou prohlídku (To vysvětluje fakt, jak jsem mohl od jednoho místního koupit 7 let starý křídlo bez sériovýho čísla a nikomu to nepřišlo divný). Ale taky na vás bude IHPA požadovat dočasnou regitraci pilota, pokud si přijedete do Irska zalítat na návštěvu, která letos stojí asi 10 euro na měsíc.
Více info najdete na www.ihpa.ie.

foto: mapa Irska s vhodnými místy pro létání

Na svůj první zdejší let mi byla osudem vybraná hora Leinster v jihovýchodní části Irska mající kolem 650 m výškového rozdílu od startovačky k přistání. Tam jsem se setkal se zdejším ex-instruktorem, který mi vysvětlil, že ten kámen úrazu zdejší chudé rogalistiky je bohužel v nepřejícím počasí. Takový normální výcvik by se tady musel počítat na roky. Většina pilotů mi to potvrdila odkazující se na počet kolem 10-ti místních dobrých letů za rok. Ale to lítají převážně jen o víkendech. Moc jsem tomu nechtěl věřit, protože každý víkend po mém návratu z Čech byl ideální na létání.
A já se v tu dobu jezdil na kopce jen dívat se slzou v očích, protože jsem ještě neměl postroj.A jak to už bývá s Murphyho zákony zvykem, v okamžiku, kdy jsem si opatřil všechno potřebný k letu, počasí se zhoršilo na tolik,že jsem si pořádně zalítal jen jednou a další 3 lety byli jen přímý slety – jak tu tak říkají ‚
top-to-bottom‘. A to i když se domluvím s místními domorodci, kteří by to tu už měli mít tak nějak prokouklý.

Třeba naposledy, jsme se sešli na kopci asi 50 km západně od Corku – města, kde žiju. Jmenuje se Mweelin a startuje se z něho necelých 300 m nad přistávačkou. Jeden ze zdejších pilotů, se kterým jsem se domluvil na pomoci pro začátečníka a společných výletech, Rich Hudson s 25 letou praxí, to pro slabý vítr na místě vzdal, i když na netu před výjezdem z domu vypadala situace na docela dobrý polítání. Já jsem to risknul, když už jsem přijel a taky, že jako začátečník musím být rád za každý let. Tak jsem si aspoň přidal do počtu další start a po asi sedmi minutách marný snahy se udržet ve vzduchu jsem přidal i pěkný Irský přistání vedle stáda dobytka.

foto: Mount Leinster Panorama (photo by jerry)

S tím přistáváním u dobytka a ovcí je to tu dost běžný. A jak jsem si všiml a potvrdili mi to i ostatní piloti, ty zvířata jsou docela plachý, takže jakmile se přiblížíte na výšku 10 metrů nad přistáním, tak se ovce rozutečou a vzorně vyklidí runway pro bezproblémové přistání. Ale přistání u bejků nebo volů bych si spíš rozmyslel. Mimochodem mi ještě jeden ze znamých doporučoval mít s sebou slznej plyn pro náhodný incidenty.Zatím jsem si nejlíp zalítal na místě zvaném Rossbeigh (necelý 2 hodiny cesty od Corku). Je to kopec s příkrým a hladkým svahem ve výšce asi 250 m nad mořem. Svah vlastně leze přímo z moře. Přistává se buď na pláži a nebo hned vedle na fotbalovým hřišti. Je to tam krásný a při západnějším větru tam freeflight letci
svahujou i na pískových dunách podél pláže. Při dobrém severním až severozápadním větru se dá svahovat podél kopcovitého břehu až do vzdálenosti několika desítek
kilometrů. Ovšem místy je to horší s přistáním, takže si to zatím dávají všichni kromě nováčků po nabrání dostatečné výšky a nebo padáčkáři, pro který je tam víc takových vhodných míst. Já jsem si tam nad kopcem zatím visel hodinu a vzduch byl celou tu dobu krásně hladký bez žádného propadu. Rich říká, že je to ideální místo pro začátek. V případě opačného větru od jihu je zase k dipozici druhá strana zálivu, kde jsou dokonce i vyšší hory, ale ty pojedu vyzkoušet při další příležitosti.
A taky bych nerad zapomenul na to, že zdejší piloti jsou ohromně přátelský. Původně jsem si myslel, že budou víc nedostupný, ale jakmile zjistí, že jste další človíček rozšiřující jejich řady, tak jsou z toho moc nadšený a s radostí vás vítají. Ani se není čemu divit, když jich je pár a každým rokem nepřibyde víc jak pět (a nevím kolik ubyde).

foto: přistání do vlny (photo by jerry)

Navíc se mi líbí, jak paraglidisti a rogalisti drží po spolu. Když jsem se objevil na kopci, tak mi byli představený nejen rogálisti, ale i všichni padáčkáři právě čekající na příhondej vítr. Škoda jen, že jich bylo tolik a já si všechny nestihl zapamatovat :) Myslím si, že ta soudržnost bude hlavně tím, že jsou všichni členy jedné malé asociace, kde veškerá hromadná komunikace probíhá na společném chatu
a to dost frekventovaně. Asociace navíc pořádá různé akce jako třeba letní BBQ, takže si spolu všichni stihnou i vesele připít :) I když musím dodat, že i někteří jedinci zdejší hromádky se pravidelně snaží representovat Irsko v různých soutěžích.
Třeba letos se dva letci zúčastnili světového poháru v Larange ve Francii a skončili mezi prvními 15-ti ......... jenže od konce. Ale, když si pročítáte jejich blog detailně popisující snad každý pohyb závodníků, tak zjistíte, že tam měli kluci takovou zábavu, že jim vlastně bylo úplně jedno,na jakým místě skončili. Hlavně, že si užili hodně legrace, a to je Irům podobný :)

foto: svahování u moře - Rossbeigh

Prostřednictvím tohohle článku bych chtěl poděkovat Martinovi Bibkovi za rychlopředání jeho cenných zkušeností, ochotu mi pomáhat, trpělivost se mnou :) a že se mu podařilo splnit, co slíbil - že mě naučí létat dřív, než se vrátím z letní dovolené zpět do Irska. Taky bych chtěl poděkovat Karlovi Hamanovi nejen za dobrý čaj a poskytnutí zahrady na přespání v Láďovo stanu :) ale hlavně za cenné rady a pěkné a
zajímavé povídání okolo všeho, co se týká rogala, jeho konstrukce a výroby. Děkuji ;)

Letu zdar!

Jakub Belica

P.S. Pokud se vám líbily fotky na téhle stránce, potom se můžete podívat na rozrůstající se album s mými hanggliding zkušenostmi zde.

Jeviněves morgen fliegen-Zbyněk

2010-08-15T10:08:00.000-07:00

Tak tohle jsem teda fakt nečekal! Na neděli vědci předpovídali po celý den JV fukejř-rozhodl jsem se proto ráno brzo vstát a dle síly větru vyrazit buď na Staňkovku (pokud to bude vlahé), nebo na Jevínku-když bude dout. Probral jsem se už v šest a venku před domem vítr ohýbal "meteobřízu" k zemi-Jeviněves to jistí. Místo spánku teda nakládám éro a v půl osmé stojím na hrance u Mělníka.

Na to, že je ráno, duní moc pěkně. Ostatně, posuďte sami...

Rozbřesk se stožárkem...
UP-Cometa stavím v závětří a v 8 hodin jedním krokem startuju. Vítr se nademnou slitoval a start byl úplně zadara. Chodí to asi sto metrů nad kopec a tak si vesele poletuju. Trochu nezvyk takhle ráno...Chvílema se přidává dravec a užívá si ranní povětří. Idylka končí asi po půl hodině, kdy se do svahu začne opírat slunce a nutí mě dělat na hrazdě prostocviky. Po nějakém čase už to přestává být příjemné a tak sedám za radostného pokřiku přímo na startovačku. Přistát na startu se mi s rogalem totiž ještě nepovedlo-ono taky na Staňkovce či Rané by to nebylo úplně ono, že:-)

Prostě krásně strávený ráno, takhle začínat každý den, to by se mi líbilo:-)

Končím, jdu snídat...:-)

Cucco Open 2010

2010-08-08T09:07:00.000-07:00

Dnešním dnem končí závod 2. FAI kategorie Pre-World Hang Gliding Championship 2010 v Italském Monte Cuccu. Po uletění čtyř platných kol a celkovém sečtení získaných bodů vyhrává Manfred Ruhmer z Rakouska, druhý - australan Jonny Durand a na třetím místě se umístil člen francouzkého týmu Mario Alonzi.
Z České Republiky se závodu zůčastnil Radek Bareš, který skončil na pěkném 13-tém místě ze skoro 150-ti pilotů.
Na stejném místě se bude příští rok v červenci konat dvoutýdenní Cucco Worlds 2011. Více informací můžete najít na officiální stránce závodu www.cucco2011.org.
Navíc bych rád doporučil podívat se na osobní blog Jonnyho Duranda, kde Jonny ze svého pohledu popisuje první 2 dny závodu a přidává k nim i pěkná videa.

více fotografií najdete zde:

video Jonnyho Duranda z prvního kola

Česká verze Soaring life od Lucase Ridleyho

2010-07-29T12:44:00.000-07:00

Minulý rok mi na kurzu Kuba poprvé ukázal videa od Lucase, mladého talentovaného filmaře, který svůj zájem převážně věnuje závěsnému létání. Kuba splnil slib, přeložil a otitulkoval jeho krátký film "Plachtřský život", ve kterém Lucas přibližuje naše létání skrze začínajícího soutěžního pilota.

video:

ME Ager 2010-oficiální výsledky

2010-07-24T02:55:00.000-07:00

Dan Vyhnalík pátý! Poslední den se letěl kratší, 87 km dlouhý task. Dan Vyhnalík sice celkově klesl o jednu příčku, ale páté místo na Mistrovství Evropy je obrovský úspěch. Český tým celkově obsadil sedmé místo. Výsledky jednotlivců jsou zde. Gratulujeme!

ME Ager 2010-10. a 11.den

2010-07-23T10:12:00.000-07:00

Desátý den závodů se vzhledem k hrozbě bouřek letí kratší task o délce 67,2km. Dan Vyhnalík se stále drží na skvělém 4.místě celkově!

Dan Vyhnalík při startu

Trasa dnešní disciplíny

Jedenáctý den organizátoři úlohu nevypisují, nezbývá než doufat že se našim reprezentantům bude dařit i v poslední úloze ME. Držte palce!

ME Ager 2010-9.den

2010-07-21T04:24:00.000-07:00

Vzhledem k vysoké pravděpodobnosti bouřek je dnešek vyhlášen volným dnem. Výsledky se tedy nemění a jako malou náhradu pro vás máme pár odkazů na blogy závodníků, kde si můžete přečíst o jejich zážitcích z mistrovství a také tam najdete spoustu zajímavých fotek -Jonny Durand, Matjaz Klemencic, Corinna Schwiegershausen a blog ME 2010

ME Ager 2010-8.soutěžní den

2010-07-20T14:26:00.001-07:00

Mistrovstí Evropy pokračuje v pořadí již sedmým taskem, tentokrát dlouhým 127 km. Dan Vyhnalík se díky třetímu místu posunuje na čvrtou pozici v celkovém pořadí!

ME Ager 2010-7.soutěžní den

2010-07-19T12:43:00.000-07:00

V Ageru se letá jedno kolo za druhým. Sedmý den soutěže byla organizátory vypsána úloha dlouhá 108 km. Mezi závodníky se znovu objevil Jonny Durand, z čehož jistě mají všichni velkou radost:-) Dan Vyhnalík dolétá na skvělém třetím místě a celkově se tak posouvá na šestou příčku! Výsledky dnešní disciplíny najdete zde.

ME Ager 2010-6.soutěžní den

2010-07-18T02:24:00.000-07:00

Šestý soutěžní den je ve znamení 133km dlouhé disciplíny přes 4 otočné body. Navzdory optimistické předpovědi to bylo vzhledem k vysoké oblačnosti a minimu kumulů náročné kolo.

Z českých zástupců dolétají do cíle Dan Vyhnalík a Petr Čejka. Jak vypadá pořadí pilotů v této úloze můžete vidět zde.

Jonny Durand bohužel absolvoval velmi tvrdé přistání do terénu, ale měl by být v pořádku.

ME 2010 Ager-5.soutěžní den

2010-07-17T02:18:00.000-07:00

Předpověď slibovala skvělé podmínky a tak organizátoři vypsali 195km dlouhý task přes čtyři otočné body.

Do cíle dolétlo asi 55 pilotů včetně českých zástupců. Výsledky tohoto tasku jsou zde.

Jak to vypadalo ve vzduchu se můžete podívat očima Jonnyho Duranda.

ME 2010 Ager-3. a 4. soutěžní den

2010-07-16T02:07:00.000-07:00

Boj na Mistrovství Evropy pokračuje!

Třetí den se kvůli silnému větru neletělo, ale hned další den byl vypsán 111 km dlouhý task, ve kterém si skvěle vedl český zástupce Dan Vyhnalík-doletěl třetí.

Výsledky třetího kola

Průběžné výsledky

video: Jonny Durand opět natáčel:-)

ME 2010 Ager-1. a 2. kolo

2010-07-14T07:53:00.000-07:00

Na právě probíhajícím Mistrovství Evropy se uletěla již dvě platná kola. Jak se vede českým zástupcům můžete vidět na výsledkové listině.

Závodů se účastní i Jonny Durand, který průběh druhého kola natáčel na video. Zejména jeho dokluz do cíle a přistání stojí za to vidět:-)

Mistrovství Evropy Španělsko Ager 2010

2010-07-12T03:48:00.000-07:00

Včera začalo mistrovství starého kontinentu v závěsném létání otvíracím ceremoniálem.Dnes začíná soutěž prvním kolem a nechybí ani naše stará reprezentace s jednou novou tváří a jak je z fotky patrné, tak je ještě Petr Čejka plný optimismu.

foto Jamie Wanders: Čeští reprezentanti

více fotografií najdete zde:
http://picasaweb.google.com/naughtylawyer/OpeningCeremoniesAgerEuros?feat=flashalbum#

Croatian Open 2010-video

2010-07-09T01:01:00.000-07:00

V Chorvatsku se na konci června uskutečnil další ze série letošních závodů. Ze soutěže vám přinášíme pěkné video, které natočil Matjaz Klemencic. Je vidět, že si to piloti náležitě užívali:-)

East Coast Hanggliding Championship 2010-Tom Lanning

2010-06-12T03:49:00.000-07:00

Ve státě Maryland (USA) se od 6. do 12.června konaly další závody. Na průběh soutěže se tentokrát podíváme očima Toma Lanninga.

ECGH-sedmý den
Poslední den závodů a opět 50% šance, že poletíme. Počasí se přece jen slitovalo a organizátoři pro nás přichystali další úlohu, tentokrát 54 km po větru. Vzhledem k podmínkám ale všichni končíme na poli, nejdále Rich Cizauskas na 41.km, já na 26.km.

Výsledky dnešního dne

Nezbývá než poděkovat organizátorům za skvělé závody. Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.

ECGH-šestý den
Předpověď na dnešek se co chvíli mění a task komise navrhuje dvě varianty trojúhelníků-delší a kratší.

Nad letištěm brzy začínají naskakovat chmurky a tak se pořadatelé rozhodují pro delší variantu. Z počátku jsou podmínky opravdu vynikající, postupem času se ovšem začíná prosazovat bríza a po několika zachraňování se v přízemních výškách přistávám po 2 hodinách 27 minutách nedaleko otočného bodu.

Dnešní výsledky

ECGH-pátý den
Po včerejším propršeném dni to dnes dle předpovědi vypadá mnohem lépe a organizátoři si na nás přichystali trať dlouhou 117km. Ve skutečnosti podmínky nebyly tak dobré, na obloze se objevily cirry a první skupina pilotů skoro vyhnila. Mě se povedlo odletět až na třetí pokus a po hodinu a půl dlouhém trápení jsem přistál na čerstvě zoraném poli. Ostatní piloti na tom byli obdobně.

Na poli...

Výsledky dnešní disciplíny

ECGH-třetí den a čtvrtý den
Malá zajímavost na úvod: Nick Caci včera letěl svůj nejdelší let v životě, doletěl první v úvodní úloze a zaznamenal svých prvních 1000 soutěžních bodů.

Třetí soutěžní den jsme letěli 111km dlouhou úlohu přes dva otočné body.

V cíli...

Mě se moc nedařilo, 3 hodiny a deset minut dlouhý let mě zařadil na poslední místo z těch, kteří doletěli.

Dnešní vítěz Rich

Výsledky druhé úlohy

Čvrtý den organizátoři task odpískali.

ECGH 2010-první a druhý den
Neděle, první den závodů, byla ve znamení větrného a deštivého počasí, organizátoři proto žádnou úlohu nevypsali.

Ale v pondělí 7.6. už tomu bylo jinak-krásné počasí s mírným SZ větrem nám umožnilo letět task dlouhý 87km (třída open) a 53km (třída sport).

Ačkoliv bylo kolem startu dost plno, většinu trati jsem letěl sám a po dvou hodinách šestnácti minutách seděl v cíli.

Výsledky dnešní úlohy

German Open-Corinna Schwiegershausen

2010-05-25T10:20:00.000-07:00

Sobota 29.5.2010-vyhlášení výsledků

Celkové výsledky najdete zde:

Je sobota-poslední den závodů a počasí nám nepřeje. Kopce se topí v mracích a je jasné, že dnes už nepoletíme. Organizátoři tedy vyhlašují výsledky. Celkové prvenství získala Natalia Petrova, já skončila druhá (a stala se tak mistryní Německa!), jako třetí se umístil Primoz Gricar.

Pátek 28.5.2010-task v rovinách

Dnešní počasí nám umožnilo letět 51km dlouhou úlohu do rovin. Předpověď strašila převývojema a tak jsem neváhala a startovala co nejdříve. V naší kategorii flexi křídel jsme doletěly jen dvě-já a Natalia Petrova, z čehož máme velkou radost!

Středa 26.5.2010-druhý den závodu

Ačkoliv ještě v 10:30 hustě pršelo, stal se zázrak a letíme! Organizátoři vypsali 55 km dlouhou úlohu v okolí Hochfellnu. Volba krátkého tasku se ukázala jako správnou, protože už v 5 hodin odpoledne zase pršelo. Přistála jsem na 40.km poté, co obloha začala povážlivě tmavnout. Zítřek nevypadá nejlépe, ale v pátek bysme opět měli letět.

Začátek závodu-úterý 25.5.2010

Větru a dešti člověk bohužel neporučí a tak snaha organizátorů, kteří pro soutěž připravili skvělé zázemí, zatím vyšla naprázdno. Nárazový vítr fouká rychlostí přesahující 40 km/h a také předpověď na další dny neukazuje nic pozitivního-déšť, déšť a zase déšť. Někteří závodníci uvažují o odjezdu s tím, že vyčkají na lepší počasí v práci. Ostatní jen litují výprav z Japonska, Ruska, Ukrajiny a dalších vzdálených zemí...

Prosecké letecké slavnosti-Zbyněk Černík

2010-05-16T04:43:00.000-07:00

Pan Luboš Zahradník ze sdružení Stará Aerovka mě požádal o předvedení rogala divákům na Proseckých leteckých slavnostech, které se konaly v rámci oslav 100 letého výročí vzletu Jana Kašpara na proseckých pláních. Pozvání jsem rád přijal a v sobotu 15.května vyrazil do Parku Přátelství-nedaleko stanice metra Prosek. Na pláni už pořadatelé připravovali exponáty a bylo se opravdu na co dívat-podél cesty stála filmová maketa dvouplošného Camelu z první světové války, ultralehký Špunt, nádherný Blériot, rogalo, horkovzdušný balón, padákový kluzák a motorové tříkolky. Vzduchem se proháněly modely, přilehlý rybník využívali lodní modeláři a dokonce nechyběla ani legendární kráva (živá:-)), která naučila létat prvního českého aviatika. Dále pořadatelé kolem cesty postavili informační panely, popisující vývoj českého letectví.

Filmařský Camel

Kráva "instruktorka"

Ultralehký Špunt

Krásný Blériot

Původně jsem na akci chtěl přivézt UP-Cometa, ale vzhledem k nejisté předpovědi nakonec k prezentaci posloužilo rogalo ze Staré Aerovky a ukázalo se, že to byla ideální volba, protože se pro přítomné diváky stalo i díky svému pestrému zbarvení velkým lákadlem.

Letecké slavnosti byly po úvodních projevech stylově zahájeny průletem skupiny ultralehkých letadel z Nymburka. Poté si jednotlivé exponáty prohlédli významní přestavitelé městské části Praha 9 a posléze se rozjel program ukázek, který přilákal opravdu velké množství diváků. S rogalem jsem přišel na řadu hned vzápětí. Cílem bylo předvést, jak vypadá start a jeho jednotlivé fáze. Docela pofukovalo a díky četným překážkám se vítr pěkně točil. Kolem davy lidí včetně televizních kamer a já se začal trochu modlit, abych jim nepředvedl duralový koncert. Vše ale dobře dopadlo a po ukončení ukázky bylo éro obklopeno zájemci, kteří si jej chtěli vyzkoušet.

S dospěláky jsme běhali po celé délce louky, vzhledem k větru a mé obavě o klofance či jiná klopýtnutí jsem náklony a úhel náběhu korigoval pomocí předních lan. Fungovalo to skvěle a myslím, že se to lidem líbilo.

Malé děti jsme s pomocí rodičů většinou zvedali do výšky s celým rogalem a bylo zajímavé pozorovat jejich reakce-některé děti už pár centimetrů nad zemí pištěly a zavíraly oči, jiné suveréně přecházely rovnou do lehu:-)

Kupodivu se našla celé řada malých rogalistek i jejich maminek, které v pohodě s drobnou pomocí zvládly přeběhnout celou louku-jen jsem podle toho, že mě večer bolely snad všechny svaly v těle pochopil, jak se asi musí cítit Martin po celodenním běhání s žáky v úvodní fázi výcviku:-)

O rogalo byl zájem celý den, o čemž svědčí třeba to, že jsem se po úvodní ukázce chtěl skočit něčeho napít k nedalekému stánku, a povedlo se mi to až asi o tři hodiny později:-) Jak jsem tak koukal kolem, zájem o ostatní exponáty byl obdobný. K tomu všemu divákům hrála živá hudba a k dispozici měli stánky s občerstvením-myslím, že jim kromě sluníčka nic nechybělo. K večeru si přišel rogalo vyzkoušet i brácha a šlo mu to fakt dobře-že by další rogalista v rodině?

Jeden z bráchových pokusů na videu:

Pořádat Prosecké letecké slavnosti v této lokalitě byl od pana Zahradníka a sdružení Stará Aerovka skvělý počin a myslím, že si diváci letecké odpoledne pěkně užili. Třeba se díky němu naše řady zase o trochu rozšíří.

Video ze zrušeného závodu Straník Open 2010 - Michal Heš

2010-05-07T08:32:00.000-07:00

Věnováno památce soutěže Straník Open 2010 v závěsném létání, která byla zrušena z důvodu nepřízně počasí. Vyloženě špatné počasí, můžete posoudit.

Flytec Race and Rally 2010-Jonny Durand

2010-04-30T00:44:00.000-07:00

Výsledky závodu najdete zde:

Poslední den organizátoři vzhledem k silnému větru nevypisují úlohu a místo toho vyhlašují výsledky. V celkovém pořadí jsem vyhrál s náskokem 9 bodů.

Sobota 1.května-video ze 6.dne

Pátek 30.dubna-5.den
Modrá obloha, slabý jihovýchodní vítr a před námi 109 km dlouhá úloha do Willistonu. Po startu aerovlekem většina pilotů bere stejný gate a následujících 60 i více kilometrů je nácvikem skupinové slétanosti. Pořádně si zazávodíme až na konci tasku, který dolétám na pátém místě.

Video z 5.dne

Čtvrtek 29.dubna-4.den
Organizátoři vypisují 109 km dlouhý task bokem na vítr, což bude vzhledem k jeho síle okolo 5 m/s dost náročné. Navíc je obloha nad námi skoro úplně zatažená. Startoval jsem mezi posledními a brzy bylo jasné, že doletět můžeme jen pokud budeme spolupracovat.

Na trati

Po dvou hodinách letu do cíle zbývalo ještě 60 kilometrů a ačkoliv to vypadalo, že nedoletíme, všichni bojovali dál.

Ve stoupáku

Nakonec jsme po pěti hodinách doletěli jen čtyři piloti, z toho dva na pevných křídlech.

Šťastlivci v cíli

Video ze 4.dne

Úterý a středa-2./3. den závodů
Úlohy vzhledem k vývoji počasí zrušeny.

Pondělí 26.dubna-1.den
Navzdory zatažené obloze letíme 67 km dlohou trať po větru na letiště Okeechobee. Několikrát jsem se musel zachraňovat z malé výšky a do cíle jsme doletěli jen dva piloti.

S Dustinem při čekání na svoz

Na cílovém letišti

Video z 1.dne

Rob Kells Memorial 2010-Jonny Durand

2010-04-23T02:39:00.000-07:00

Na Floridě již několikátým dnem pokračují další závody-pojďte se s námi podívat na jejich průběh.

Sobota 24.dubna 2010-7.den
Poslední den závodů byl ve znamení zmatků na startu-organizátoři několikrát změnili úlohu, z čehož byli piloti velmi nervózní. Do cíle se mi podařilo doletět na čtvrtém místě a stal jsem se tak vítězem soutěže.

V cíli...

Rickers po přistání

Stupně vítězů-3.místo Jeff O.Brien, 1.místo Jonny Durand, 2. místo Dustin Martin

Video ze 7.dne

Pátek 23.dubna 2010-6.den
Dnes vzhledem k velmi dobrým podmínkám organizátoři vypsali návratovou úlohu o délce 125 km, do cíle dolétlo asi 17 pilotů.

Video z 6.dne

Středa 21. dubna-další soutěžní den
Letíme krásný 105 km dlouhý task v náročných podmínkách s nízko ležícími základnami. Do cíle nejrychleji dolétá Jeff O. Brien. Průběžné výsledky můžete sledovat na www.soaringspot.com

Před startem...

A ještě video z dnešního dne:

Úterý 20.dubna 2010-3.den
Ačkoliv to původně vypadalo, že se dnes nepoletí, ráno nás přivítalo slunečným počasím a organizátoři připravili task o délce 48 km. Základny byly po předchozích deštivých dnech nízko, v cca 1200m. Do cíle se podařilo doletět asi 15 pilotům.

Krátké video z dnešního dne

Pondělí 19.dubna 2010-neletový den
Probouzíme se do deštivého rána a je jasné, že se dnes nepoletí. Předpověď na zítřek také nevypadá nejlépe, tak uvidíme...

Neděle 18.dubna 2010-první den závodů
Vzhledem k vývoji počasí to vypadá, že během dopoledne dojde k převývojům a dešti. Organizátoři sice vypisují task s několika otočnými body, ale úloha je odpískána poté, co několik závodníků ve vzduchu pořádně zmoklo. Odpoledne se obloha vyjasnila a na letiště přišly dvě zájemkyně o tandemový let. O to, kdo je sveze, se mezi přítomnými piloty strhl velký boj, který vyřešila až otázka:"A kdo je tady z vás nejlepší pilot?" Nemohl jsem si odpustit poznámku o mé současné pozici v celkovém hodnocení a tak jsem si nakonec přeci jen zalétal:-)

Nedělní Staňkovka-Zbyněk Černík

2010-04-18T14:15:00.000-07:00

Po páteční neúspěšné výpravě na Ranou se začal projevovat výrazný lítací absťák. A protože v neděli k večeru foukal JV, nezbývalo než si spravit chuť na Staňkovce. Když jsem dorazil do Braníka pro éro, vypadalo to, jako by stejný nápad měla celá Praha. Nejen že se tam nedalo zaparkovat, ale dokonce ani projet. Místní cyklostezka a slunečné počasí přilákaly neskutečné davy lidí. Nějak se mi mezi nimi podařilo s rogalem na ramenou prokličkovat, ale tu a tam to vypadalo, že někdo schytá ránu trubkou:-) U odbočky na Staňkovku kolega rogalista balí svého Laminára-dle jeho slov to dnes chodí pěkně, jen už to poněkud začíná slábnout. Neváhám a vleču aparát lesíkem na startovačku. Po zimě tu přibyla lavička jako z pohádky, naštěstí jí nikdo nezabetonoval...

Sit down, relax...:-)

Na startu potkávám mladý pár, který na tohle romantické místo jistě nepřišel proto, aby pozoroval rogalistu, jak staví éro:-) "Sorry, jiný kopec na JV tady v Praze nemáme a brzy zmizím...":-) UP-Comet je za chvíli postavený a zbývá vyčkat na vhodný interval ke startu. Vítrpytel se bohužel působením větrů nějak zamotal, takže z něj není úplně zřejmé, co vlastně fouká. Nicméně podmínky vypadají docela rozumně, dva-tři kroky a už to letí. Pečlivě okopávám šišky v okolí startu a větší stromy opatrně oblétávám, chvílemi se držím, chvílemi klesám. Vzduch je příjemný a poprvé mám možnost okusit létání v mikině-rukávy vlají, stroj letí, svět je krásný...:-) Přidává se ke mě ptačí profesor, ale posléze začne mávat křídly a odletá-jestli si myslel, že ho budu kopírovat i v tomhle, to teda fakt nevím...Když nad polem vysouvám podvozek, přichází poslední bujarý termický žďuch dne, rána slušná, ale takhle nízko nad zemí zrovna radost nemám. Rozpočet celkem vychází a za pár vteřin sedím. Na poli po zimě začíná cosi růst, jen doufám, že to nebude kukuřice:-)

Po přistání...

Co z toho vyroste?

Po sbalení stroje následuje procházka nahoru pro auto. Všude kolem to kvete a voní-hurá, jaro je tu! Bylo to sice docela krátké, ale pěkné svezení...

Aeros Winter Race-report z březnového závodu ve Slovinsku

2010-04-08T11:29:00.001-07:00

Skvělé zakončení závodu

Kdo by tušil, že budeme vyhlašovat výsledky zimního závodu venku? Ceremoniálu však předcházela náročná 98 km dlouhá úloha do rovin. Do cíle doletěla spousta pilotů, v čele s Primošem Gricarem, celkovým vítězem Tomem Weisenbergerem a Mariem Alonzim. Závodníci si užili jak horské, tak rovinové létání, počasí nakonec pořadatelům přálo a myslím, že jsou všichni spokojeni.

Video ze závodu

Mario zbožňuje svůj stroj:-)

Zimní králové!!!

Sobota 13. března 2010, 100 km úloha

Závodníci letí 100 km dlouhou úlohu po hřebenu a i v rovinách. Piloti si tak mohou dosyta užít všech podmínek, které tento terén poskytuje. Tedy téměř všech.:-) Do cíle v těsném závěsu doletěli Eilo Cataldi s Francem Peternelem-Elio získal body navíc za vedení pelotonu. Tom dorazil 3. a Primoš 4.

Průběhu závodu přihlíží Alexandr Voronin z Aerosu. Je to velká čest pro všechny zúčastněné piloty.

Zítra to vypadá na další letový den!

Pátek 12. března 2010, 70km dlouhý task

Ráno nás přivítalo vysokou oblačností, ale jakmile Regina odstartovala, bylo jasné, že to dnes bude fungovat skvěle. Úloha vedla po hřebeni k vysílači Nanos, s cílem u pizzerie Anja. Vyhrál Stanislav Galovec před Tomem Weissenbergerem a Olegem Bondarchukem. Elio Cataldi byl původně třetí, ale měl problémy s GPS. Do cíle doletěla řada pilotů a všude kolem je vidět nadšení. Zítra očekáváme nejlepší podmínky z celých závodů.

Vítěz dnešní úlohy Stanislav (uprostřed)

Čtvrtek 11.března 2010-ready to start!

Kdo by věřil, že po včerejší vichřici s poryvy větru přes 200 km/h bude dnešek letovým dnem. Piloti pěkně polétali na hřebenu Lijaku, který zůstal uchráněn před silným větrem Burja. Takže vybavení je vyzkoušené, piloti nažhavení, těšíme se na zítra.

I 2. úloha byla kvůli silnému větru v údolí Vipava zrušena. Piloti odjíždí shuttlem na start Nova Gorica, kde by vítr měl být slabší. Máme k dispozici velmi kvalitní předpovědi, které nám umožňují čelit náročným meteorologickým podmínkám. Dnes budou piloti startovat na sněhu, ale věřím, že si před začátkem soutěže rádi zalétají.

Středa 10. března 2010

1. úloha zrušena kvůli silnému větru, vanoucímu na startu do zad.:-) Vítr fouká rychlostí až 160 km/h. Předpověď předpokládá, že by se vítr měl během noci tišit. Takže nám na zítřek držte palce, od pátku dál to vypadá skvěle.

A tady je krátké video, na němž je vidět, co se tu odehrává.

Létání na odvijáku

2010-04-05T05:15:00.000-07:00

V pátek a sobotu jsme opět trápili odviják a počasí vyšlo opět pěkně.

Video:

Podvečer na Staňkovce-Zbyněk Černík

2010-03-26T03:16:00.000-07:00

Středa byla taková akční. Dopoledne práce, odpoledne klavírní soutěž a dle flymetu až do večera poctivě foukající JV. Soutěž se konala v Modřanech a dle předpokladu jsme měli hrát do cca 15:45. Na Staňkovku to odtud trvá tak půlhodinky, takže jsem se cestou do Modřan stavil pro stroj (když by někdo viděl rogalistu, jak nese éro v koncertním oblečení, asi by nevěřil:-)), hned po skončení našeho vystoupení fofrem makal na kopec a v 16:30 rozbaloval UP-Cometa na startu. Na večerní svahování se chystali i dva další rogalisti-závodníci se svými brusy. Stavění éra se trochu protáhlo, chvíli jsem musel rozplétat zamotaná lana, což nevím, jak se mi při minulém balení povedlo. Aspoň jsem mohl koukat na start zkušených borců. Foukalo docela hodně, takže to chtělo vyčkat na vhodný interval. Když oba v pohodě odstartovali a zmizeli ve výšce, připnul jsem se k éru a skočil do toho.

Závodníci...
Kolem startu to slušně drncalo, ale po chvíli jsem se vyvezl nad svah a mohl užívat sunset flying. Závodníci lítali do všech světových stran a podstatně výš než já. Místy přicházely pěkné termické bubliny a absenci vária mě vynahrazovali ptačí profesoři-krása:-) Bohužel jsem opět nenašel morál v tom hravém vzduchu vytáhnout foťák, tak snad příště. Asi po půlhoďce už sluníčko začalo pomalu zapadat a bylo načase sednout. Nad přistávačkou to do poslední chvíle docela žilo, ale přistání vyšlo v pohodě a prádlo zůstalo suché:-)

Po přistání...

Zbývalo už jen sbalit stroj a vyrazit zpátky na start pro auto. Trochu narychlo, ale pěkné to bylo:-)

Video: Svahování na Rané.

2010-03-25T01:29:00.000-07:00

Odvíjení u Kožlan

2010-03-08T09:22:00.000-08:00

V neděli nás sluníčko vytáhlo provětrat odviják ke Kožlanům. M.B.

Poprvé - Zbyněk Černík

2010-02-24T12:42:00.000-08:00

V životě rogalisty najdete celou řadu premiér-poprvé na kopci, poprvé v leže, poprvé na novém křídle, první svahovačka, první trapézka a taky první lítání bez instruktora po získání piloťáku...V neděli se mě týkala ta poslední varianta, ale nebyl jsem na to sám, protože jsme na Staňkovku vyrazili ve dvou-se Standou, který již bez Martinovy asistence poletoval. Původně jsme chtěli jet už v sobotu, ale další "poprvé" v podobě montáže nové zahrádky na mojí Bravu zabralo celé sobotní odpoledne. Zas tak o moc jsme ale neprišly, slušně foukat mělo až v neděli. Krátce po poledni jsem tedy poprvé naložil křídlo na auto a vyrazil směr Černošice.

Se Standou jsme si dali sraz pod kopcem, přeložili éra na jeho Focuse a zamířili nahoru na start. Dole téměř nefoukalo ale na startovačce to vypadalo, že bysme si mohli chvíli posvahovat. Stavíme éra, což trvá trochu déle než obvykle, protože mám potřebu každý spoj tak pětkrát zkontrolovat:-) Standa jde do vzduchu jako první a pomalu klesá. Hmm, tak to asi moc neposváhnem, ještě nemám vário a když se neuveze Standa s přístrojema, tak já asi taky ne. Jdu se připnout, když tu odněkud nade mnou slyším "Juchů!"-super, tak to přeci jen nosí. Když jsem připravený ke startu, vítr se točí vlevo a tak radši čekám na lepší interval. Mezitím přichází dvojice důchodců se psem. Poznámky typu "Váš kolega už lítá, a Vám se asi nechce, že jo?" nevnímám a jakmile zase fouká na kopec, rozbíhám se a letím...Za sebou nechávám nezoodpovězenou otázku "A proč von přistál dole na poli, dyť se moh vrátit sem....?"

Standa totiž už sednul a po chvíli svahování chápu proč. Zima je opravdu brutální, ale když to nosí, tak se aspoň pár minut povozím. Protože se kolem startu dá celkem nastoupat, můžu se proletět po celé délce hřebenu. První svahovačka na Staňkovce:-)! Když už necítím ruce, letím nad silnici a trochu pozávodím s autama. Dole na poli malá postavička Standy někam jde a něco nese. Z výšky jsem to nerozpoznal, ale nesl svůj buliš k tyčce s flérou, aby mi jí označil-díky.

Rozpočet nad zasněženou plání vychází docela dobře, ale po odtlačení pár kroků v hlubším sněhu neustojím a zalehám:-) No, elegantní to nebylo, ale jinak OK. Teprve teď mi dochází, že tu nikde nevidím ani Martina, ani jeho červenou Felicii a že jsem opravdu odstartoval a přistál sám. Rozebíráme se Standou uplynulé zážitky a pomalu se šeří. Ještě pár fotek do deníčku a když jedeme nahoru na start vyzvedout Standovo auto, na tachometru Bravy se poprvé objevuje 150 tisíc km. No, těch poprvé dnes bylo požehnaně-ale stálo to za to!

Manilla 2010 - Jonny Durand

2010-02-21T17:08:00.000-08:00

1. úloha

Dnes pro nás organizátoři připravili náročnou návratovou trať, kterou komplikoval silnější jižní vítr. Do cíle jsem doletěl jako jediný v čase 2 hodiny 20 minut. Scott přistál asi 7 kilometrů před cílem a patří mu druhé místo.

2. úloha

Druhý den je ve znamení 128 km dlouhého cikcak tasku s přistáním v Gravesendu. Některé úseky tratě byly velmi pomalé se slabými stoupáními, ale část se dala letět i velmi rychle-takže docela náročná úloha. Tento task jsem vyhrál časem 2 hodiny 25 minut. Těsně za mnou dolétli Ovyine a Dave Saib.

3. úloha

Letíme z jihovýchodního startu na 107 km dlouhou úlohu na západ. Příliš se mi nevedlo a přistál jsem už na 30. kilometru. Cíle dosáhlo 6 pilotů v čele se Scottem Barrettem, Brucem Wynnem a Johnem Smithem.

4. úloha

Dnes organizátoři vypsali 122 km dlouhý task po větru do Wee Waa. Asi 30 pilotů dolétlo do cíle a já vyhrál průměrnou rychlostí 68 km/h.

Celkové výsledky

Forbes Flatlands 2010 - Jonny Durand

2010-01-15T10:35:00.000-08:00

Neděle, 3.ledna 2010

Forbes Den 1

První den závodů to hned vypadá na náročnou úlohu. Trať byla na poslední chvíli změněna vzhledem k převývojům v okolí cíle.

Podmínky nakonec nebyly zrovna příznivé a tak jsem se startem čekal do poslední chvíle-nechtěl jsem se nechat zafouknout gatem. Bohužel se mi to nakonec stejně „podařilo“.

Bral jsem tedy druhý gate, ale byl jsem poněkud níž než vedoucí skupinka. Postupoval jsem ve slabých stoupáních vpřed spolu s Lucasem a Lennym. Foukal poměrně silný protivítr a tak jsem se několikrát musel zachytávat v malé výšce nad terénem. U otočného bodu přišla krize a málem jsem přistál-zachránilo mě slabé stoupání a byl jsem zpět ve hře, ale 10 km pozadu za hlavní skupinou. Věděl jsem, že dnes doletím pomaleji než ostatní. Pokračoval jsem dál s Davisem, Conradem a Zacem dalších cca 35 km a pak jsme se rozdělili-zatímco ostatní odbočili z kurzu směrem k vedoucí skupině, já zvolil jinou variantu a po dlouhém klouzání opět okopával šišky na stromech. Nakonec se mi však podařilo doletět do cíle o pár minut před vedoucí skupinou. Zac dnes vyhrává s náskokem 20 minut.

Nejrychlejší muž z druhé vlny

Cíle dosáhlo asi 20 pilotů-dnes to byl vzrušující závod.

Do cíle dolétla řada Moyesů…

A zde je dnešní video:

Pondělí, 4.ledna 2010

Forbes Den 2

Vítězové předchozího dne získávají díky místnímu sponzorovi prémie: Zac 250$, Lucas 150$ a Attila 100$.

Počasí vypadá dobře, již od rána se na obloze objevují chmurky. Task komise vypisuje 194 km dlouhou úlohu přes několik otočných bodů do Bookhamu.

Odstartoval jsem docela pozdě a bral až druhý gate. Letěl jsem společně s Blayem a pár dalšími, kteří však byli východně od nás a odlet se jim povedl lépe.

Pohled zpět z gatu

Několika 4,5m/s stoupáky jsem se vyvezl do 2500 m a postupně získával náskok před Blayem. Po obletění otočného bodu jsem pokračoval dál po trati. Brzy jsem se však ocitl v bezoblačné díře. Pomalým 3 m/s stoupáním jsem se trochu zvednul a mohl pokračovat k nejbližším dobře vypadajícím mrakům. Přilétl jsem do stoupání pod Carla a Nicka asi 95 km před cílem. Postupně jsem je při přeskoku doháněl. 50 km před cílem jsem doletěl Zaca a před sebou viděl Attilu a Carla pod základnou. Podařilo se mi najít silné stoupání 5,5 m/s a dohnat je 35 km před cílem. Společně jsme pokračovali do bezoblačné díry, kde Zac našel další stoupání. Přilétl jsem pod něj a jakmile přístroje ukazovali výšku na dokluz, vyrazili jsme do cíle. Nejvýše byl Attila, pak Carl, Zac se nacházel kousek nade mnou.

Na dokluzu se pořadí promíchalo, ale Attila doletěl první, já druhý a Zac s Carlem kousek za námi.

Kluzáky v cíli

Vypadá to, že dnešní úlohu vyhraji, protože Attila a Carl brali první gate. Zac je druhý, Nick třetí.

Štastná Zhenya v cíli svého nejdelšího přeletu

Dnešek byl v znamení osobních rekordů-své nejlepší výkony si vylepšili Jonas, Zhenya, Ant, Timmy a další.

Luke doletěl svůj druhý, 56 km dlouhý přelet na novém Malibu (školní kluzák Moyes pozn. red.).

Video:

Úterý, 5. ledna 2010

Forbes Den 3

Již od rána na obloze naskakují chmurky a komise vypisuje krátkou 141 km úlohu do Borrowy v naději, že trať stihneme uletět dřív než dojde k převývojům.

Vydal jsem se na trať spolu s Attilou, Carlem, Blinkym a pár dalšími. S Attilou jsme ostatním postupně uletěli. Na 70. kilometru začínáme moknout. Zatímco jsem ve stoupání točil video, Attila rychle nastoupal a pokračoval v letu po trati.

Myslel jsem si, že úloha bude vzhledem k dešti zastavena a že Attila proletěl skrz přeháňkou. Byli jsme v čele tak se to jevilo jako dobrý nápad. Takže jsem letěl za ním a pořádně zmoknul. Dostal jsem se nízko a zmoklé křídlo nechtělo moc letět. Úloha ještě nebyla stopnuta a tak jsem bojoval a postupně nastoupával. Obloha směrem k cíli byla zatažená a od jihozápadu se blížila bouřka. Ve slabém stoupání jsem získal výšku na dokluz a snadno přilétl do pásky, kde již bylo několik kluzáků. Začal jsem balit-co se však začalo odehrávat za chvíli bylo neskutečné. Zrovna když jsem z křídla vytahoval vzpíry, zaznamenal jsem zesilující vítr. Zpozorněl jsem a uvědomil si, že přichází hůlava-křičel jsem na ostatní, ať pospíchají s balením, protože dle mého odhadu jsme měli tak 5 minut.

Vzduchem létal písek a poryvy nabíraly na intenzitě, v posledních 30 vteřinách jsem ještě stihnul položit kluzák na zem. Všichni měli problémy s udržením křídel- viděl jsem, jak vítr obrátil jeden kluzák na záda a tak jsem pospíchal pomoct Carlovi.

Když po chvíli vítr polevil, položili jsme rogalo na zem, Carl si sedl na nos kluzáku a já běžel k Jonasovi.

Mezitím Tonyho kluzák silný poryv zvedl do výšky a několikrát s ním praštil o zem. Gerolfův kluzák se převrhl a dopadl na Davův, Blinkyho se potkal s Attilovým a poté narazil do nedaleko stojícího auta. Poryvy určitě dosahovaly rychlosti 70 km/h a trvaly déle než pět minut. Asi jsme viděli rekord v počtu poničených rogal za den.

Tony si pořezal dva prsty až na kost a dalšíma dvěma se snažil udržet kluzák na zemi.

Zajímavý den, už jsou dvě hodiny ráno-zítra nás čeká náročné pokračování.

Dnešní video:

Středa, 6. ledna 2010

Forbes Den 4

Předpověď dává slabý vítr a task komise naplánovala návratovou trať o délce 122 km.

Dnes se startovalo dříve-poslední závodník byl ve vzduchu ve dvě hodiny.

Briefing

Odstartoval jsem brzy a létal 2 hodiny místně. Pak jsem se vydal na trať, následován Carlem, Balzsem a Gerrolfem.

Gerrolf vyrazil sám proti větru do bezoblačné díry, my 3 ostatní více po větru. K otočnému bodu jsme doletěli ve 3500 metrech.

Kluzáky na startu

Byl to trochu boj, ale do cíle jsem dorazil 40 vteřin po Balzsovi a 7 minut po Gerolfovi, což stačí k mému posunu na 2 místo celkově se ztrátou pouhých 40 bodů za vedoucím Zacem.

Do cíle dnes dolétlo asi 40 pilotů.

Dnešní video:

Čtvrtek 7. ledna 2010

Forbes den 5

Počasí vypadá skvěle a tak letíme 149 km dlouhý trojúhelník. Dvacet nejlepších pilotů musí povinně startovat ve 14:20. Odstartoval jsem brzy a stoupal až do 2500 m. Po vypnutí jsem ale zjistil, že stoupání jsou zatím slabá a nelze se dostat výše než 1800 m.

Na trať jsme vyrazili společně s Carlem, Atilou a Zacem. Vytočili jsme 2 stoupáky a Carl s Attilou přeskočili 9 km proti větru na nízký svah. Sledoval jsem, jak klesají a po chvíli otáčejí zpět. Zac mezitím pokračoval dál po kurzu. Rozhodl jsem se přidat se ke Carlovi a Attilovi, což se později ukázalo jako chyba dne. Strávili jsme nekonečných 45 minut pomalým stoupáním a postupem k otočnému bodu. Nad námi nás předlétávali ostatní piloti.

Rozhodl jsem se letět protivětru ke kopcům-John tam hlásil dobré stoupání. Attila a Carl se přidali, nastoupali jsme a letěli podél svahu k otočnému bodu. Viděl jsem Zaca a ostatní, jak prolétávají kolem otočňáku ve výšce kolem 9000 stop a tiše jsem jim záviděl. Mnoho pilotů v okolí otočného bodu přistálo, zatímco mě se povedlo nastoupat do 3000 m. Radost mi ale kazil pohled na ostatní piloty, kteří přede mnou měli velký náskok. Vydal jsem se na dlouhý přeskok proti větru a po chvíli se potkal s Attilou. Společně jsem letěli dále-už šlo jen o to doletět. Když nám zbývalo ještě 42 km, tak jsme se z vysílačky dozvěděli, že Zac a Balazs právě dolétli do cíle. Vzhledem k tomu, že už bylo po šesté, stoupání slábla a zvedali jsme se velmi pomalu. John se k nám přidal s postupně jsme se probojovávali k cíli. Za námi letěli další piloti-měli však větší výšku. Před sebou jsem uviděl křídlo, které stoupalo rychleji než my. Opustil jsem tedy náš stoupák a vydal se k němu. Začal jsem kroužit a vydržel až do chvíle, kdy přístroje ukazovali klouzák 11:1 do cíle. Do pásky jsem dorazil rychleji než James a Attila, kteří pokračovali v kroužení ve slabším stoupání.

Dnes vítězí Balazs, 10 sekund před Zacem. Gerrolf dorazil o 15 minut později. Můj přílet hodinu po Balzsovi a Zacovi znamená ztrátu 300 bodů na vedoucí pozici.

Dnešní video:

Pátek 8. ledna 2010

Forbes, den 6

Mírný severovýchodní vítr by měl během dne slábnout a tak pořadatelé vypisují 130 km dlouhý trojúhelník. Odstartoval jsem dříve, hodinu a půl létal místně a ve 14:20 se vydal na trať. Attila a Blay brali první gate a ani Zaca a ostatní jsem neviděl. Postupně jsem dolétával skupinky a propracovával se vpřed.

Obletěli jsme otočný bod, pokračovali dál a značkovali stoupáky Zacovi, Gerolfovi a Heftovi, kteří letěli za námi. Postupně se díky tomu dostávali výš a asi 35 km před posledním otočným bodem opouštěli základnu 300 metrů nade mnou.

Rozhodl jsem se letět více proti větru, což se mi vyplatilo v podobě silného stoupání do 2500 metrů. Nyní jsem byl výš než ostatní a snažil se dohnat Atilu a Blaye, kteří přede mnou měli 9 km náskok. Postupně jsem je dolétával. Po obletu posledního otočného bodu jsem letěl proti větru pod Blayem, ale nepodařilo se mi navázat do stejného stoupání. Proto jsem lehce změnil kurz, našel 2,5 metrové stoupání a vyrazil na dokluz. Cílovou pásku jsem protnul rychlostí 120 km jako čtvrtý v pořadí, což stačil k tomu, abych tuto úlohu vyhrál časem 2 hodiny 17 minut. Balazs je druhý díky pozdějšímu odchodu na trať. Gerolf skončil třetí, 5 minut za mnou. Zac doletěl 10 minut po mě, ztratil 120 bodů, ale je stále 215 bodů přede mnou. Na třetího Attilu mám náskok 265 bodů.

Do cíle dolétlo 45 pilotů-byl to krásný den, již čtvrtý letový.

Myslím, že to budou nejdelší závody-zatím nebyla žádná úloha zrušena kvůli nepřízni počasí.

Bohužel jsem dnes zapomněl vzít do vzduchu kameru, takže vám nemohu nabídnout žádné video. Evidentně se mi bez kamery letí lépe, ale protože se vám videa líbí, pokusím se nějaké další co nejdříve natočit. Možná ale budou o něco kratší-musím totiž závodit!:-)

Sobota 9. ledna 2010
Forbes, den 7

Další skvělý den ve Forbes a úloha 141 km dlouhá v podobě letu po lomené trati. 40 pilotů doletělo do cíle a vítěz, startující ve druhé vlně, dokončil úkolu v čase 2 hodiny 12 minut.

Letěl jsem společně s Blayem a jako první proletěl páskou, celkově to dnes znamená druhé místo časem 2 hodiny 17 minut. Byl to fantastický den s třímetrovými stoupáky a základnami v 3000 metrech.

Zac dnes přistál u prvního otočného bodu, což znamená, že se posunuji na 1. místo a Attila na 2., Zac je 3..

Balazs a Gerolf šlapou Zacovi na paty.

Až se zítra probudím, dokončím video z dnešního letu.

Video:

Neděle 10.ledna 2010

Forbes, den 8

Organizátoři nám připravili návratovou trať o délce 185 km, vítr foukal ze SZ rychlostí do 6 m/s. Let po větru probíhal velmi snadno a rychle, ale cesta zpět od otočného bodu byla o poznání náročnější.

Blay vyhrál úlohu časem něco přes 4 hodiny, Balazs dolétl druhý a Gerolf třetí.

Několikrát jsem se na trati zasekl a výsledkem bylo 20 minutové zpoždění v cíli a 6. místo tento den.

Attila dolétl téměř hodinu po mě, Balazs je nyní na druhém místě, Attila těsně třetí.

Poslední dva dny před koncem závodu mám náskok 400 bodů.

Tady je dnešní video.

Středa 13. ledna 2010

Forbes, den 9

Další náročná úloha s odlišným vývojem počasí oproti předpovědi. Úkolem bylo 169 km po lomené trati na severovýchod.

Na startu foukal severní vítr, zatímco trať jsme letěli proti SZ s oblaky v 3300 metrech.
Rychle jsme doletěli k otočnému bodu na 65. kilometru a zamířili na sever k cíli. Mraky se rozpustily a nakonec jsme museli letět v bezoblačné termice, což výrazně zkomplikovalo dosažení cíle.
Let opět trval 6 hodin a přistál jsem 22 km od cíle jako pátý v pořadí, zatímco Zac kolo vyhrál a přistál pouze 2,4 km před páskou.

Zde je krátké video:

Celkové i průběžné výsledky najdete zde.